Vyhořelý a rozložený
Už toho mám dost! Mám na starost rozvoj společnosti, odpovědnost
za celý obchod. Valí se na mě jeden problém za druhým. Nemůžu
už ani spát. Obětoval jsem tři roky života, jsme úspěšní, ale
co z toho mám? Chci si to trošku užít
S podnikáním jsme začali před několika lety jen ve dvou. Pracovalo
se nám spolu dobře, byli jsme si navzájem užiteční a tak jsme
si podíly rozdělili pěkně fifty-fifty. Vyvíjeli jsme a prodávali
software pro analýzu přístupu uživatelů na webovské stránky.
Kromě toho náš software uměl na svoji dobu unikátní věc dynamicky
vkládat reklamu dle výsledků analýzy chování zákazníka. Každá
verze byla lepší a lepší, zákazníci nás sami poptávali a tak
se nám business dobře rozvíjel. Jak jsme rostli, nemohli jsme
dělat všechno a také naše povahy se významně lišily. Pepa byl
introvert, dostal proto na starost vývoj nových produktů a interní
řízení programátorského týmu. Nebyl jsem také špatný programátor,
ale díky vrozenému extrovertismu jsem se více hodil na obchod.
Postupem času se ze mě stal lídr, který nejen zajišťoval zakázky,
ale také určoval strategii a prezentoval společnost navenek.
Práce nás bavila a business rostl. Za 3 roky usilovné práce
jsme vybudovali slušnou firmu. Obraty se zvyšovaly a podařilo
se nám dokonce pronikat na okolní zahraniční trhy. Tento jednoznačný
úspěch byl jako droga. Cítili jsme značné uspokojení, ale chtěli
jsme stále více. Dřeli jsme. Úspěch nám přinesl peníze. Měli
jsme jich poměrně dost, ale kromě nich potřebuje člověk i něco
navíc. Status. Začali jsme najímat nejlepší lidi, přestěhovali
se do lepších kanceláři. Koupili si první audinu a začali platit
reklamu. Začalo se o nás psát a stali jsme se známí.
Popravdě řečeno, dělalo mi to hrozně dobře. Něco jsme dokázali.
Měli jsme nejlepší produkt, vydělávali jsme peníze a najímali
si nejlepší lidi. S obchodními partnery jsem jednal na úrovni.
Večeřel v drahých restauracích, zval jsem je na výlety a jezdil
k nim drahým autem. Platil jsem za to ale také daň. Byl jsem
ale hrozně stahaný. Na starost jsem měl celý obchod a to znamenalo
jezdit po celé republice a teď už i létat po Evropě. Za měsíc
jsem ujel autem 9000 km a měl 11 letů! Den co den několik schůzek,
pokaždé jiné město a jiný hotel. Pracoval jsem naplno tak, jak
jsem vždycky snil. Cítil jsem, že to má smysl. Kromě cest jsem
ještě řídil společnost určoval strategii, strukturu společnosti
a měl schůzky s šéfy jednotlivých sekcí. Zvládal jsem to dlouho
dost dobře, ale v poslední době jsem začal mít problémy se spánkem.
Začal jsem raději brzo vstávat a jezdit do práce už na šestou.
Mělo to aspoň pozitivní efekt na zaměstnance, kterým jsem šel
příkladem. Ale i když jsem do práce začal chodit brzy, práce
bylo tolik, že jsem se málokdy domů vrátil dřív než v deset.
A do toho mi manželka začala vyčítat, že se jí nevěnuji. Že
jsem pořád pryč Copak mě nechápala? Byla to moje posedlost.
Chtěl jsem něco dosáhnout, ne být průměrný. Měl jsem toho opravdu
moc a domov pro mě představoval místo, kde najdu klid. Potřeboval
jsem ticho, s nikým nemluvit, nic neřešit a odpočívat. To mi
moje žena nedopřávala. Dopadlo to tak, jak muselo. Do toho všeho
tedy přišel ještě rozvod.
Říkal jsem si, proč to vlastně dělám? Pracuji hrozně moc, dávám
do všeho hrozně moc energie co z toho vlastně mám? Peníze, slávu,
uznání? Hrozně se honím, přišel jsem o rodinu a tak hrozně bych
chtěl dělat obyčejné věci Jít na výlet, jen tak, v klidu. Být
v pohodě, s přáteli nemuset se usmívat když nechci, užívat si
prosté věci. Proč to vlastně nedělám? Vždyť život není jen práce.
Takhle to dál nejde, dlouho bych nevydržel a zničil si život.
Rozhodl jsem se. Trochu zvolním, nemusím být v práci každý den
a řešit každou hloupost. Zkusím řídit firmu na dálku.
Ten Jirka se zbláznil! Co to je za email? Tři dny nereaguje
a pak pošle tohle! Vždyť je to úplně jinak vůbec netuší, co
se ve firmě děje. A když přijede, má toho strašně moc. Zjišťuje
nové zprávy, jedna schůzka za druhou, podepíše faktury a odjede.
Firma se stále rozvíjí, přesně tak, jak chce. Přichází noví lidé,
kteří nesdílí naši kulturu. Je potřeba je naočkovat a správným
způsobem zbláznit. To on přece umí! Právě jej přece lidi berou,
on je ta ikona, vůdce. Máme problém i s vývojem produktů. Jirka
nás stále žene do nových verzí, tak jak slyší požadavky zákazníků.
Valí se toho ale příliš nové funkcionality, nové produkty a
teď i nové jazykové mutace. Nemůžeme dělat všechno naráz, potřebujeme
strategii. Jirka je skvělý obchodník. Je dobrý psycholog, dokáže
být přesvědčivý a má excelentní technický background. Dokáže
argumentovat skoro na jakoukoliv námitku. Takže když se k zákazníkovi
dostane, zakázku zpravidla získá. Problém je v tom, že je schopen
nasmlouvat více zakázek, než jsme schopni dodat. A když nedodáme,
nedostaneme peníze. Fixní náklady ale musíme platit. A začínáme
mít problémy s cash-flow. Takhle to přece dál nejde - ředitel
nemůže pracovat na part-time
Chtěl jsem si s ním o tom promluvit. Naše mediální hvězda se
zase jednou na nás přišla podívat Netrvalo dlouho a dostali
jsme se do sporu. Kupodivu se ale do mě pustil první Jirka: To
jste opravdu tak neschopní? Jak to, že jsme zase ve zpoždění
s dodáním? Ženu firmu dopředu, snažím se přinést obchody a zvyšovat
obrat! A vy? Nejste schopni řešení zákazníkovi ani naimplementovat!
Copak jste jak malé děti? Musím na vás dennodenně dohlížet???
Nevěřil jsem tomu, co slyším Cože? Absolutně nevíš, co se ve
firmě děje. Uzavíráš obchody, ale neohlížíš se na nikoho Proč
se nezeptáš, jestli stíháme? Chceš po náš, abychom pro zákazníky
dělali novou a novou funkcionalitu. Nemůžeme se rozkrájet Trochu
jsem se rozvášnil, bylo potřeba udělat dramatickou pauzu a dodat:
Jirko, takhle to dál nejde. Nejde řídit firmu na dálku., dodal
jsem.
Ne, ne, už ne Mé úkoly jsou jasné a ty si plním. Nechci znovu
zabřednout do operativy, nemám na to energii. Mám teď jiné preference,
potkal jsem novou ženu a nemám zájem o ni přijít Firmě jsem
už dal dost. Nastavil jsem systém, teď se musíte zorganizovat
vy a naučit se řídit sami, řekl naléhavě Jirka. Sdělení bylo
více než jasné. Jirku jsem vlastně chápal a tak jsem se na něj
ani nezlobil. Bylo ale zjevné, že to firmě zrovna neprospěje.
Ale co se s tím dá dělat?
Dostali jste se někdy do podobné situace? Jak byste řešili
situaci na místě spolumajitele? Je, podle vás, možné řídit
společnost na dálku? A za jakých podmínek?
|
