Ředitel nebo stavitel?
Až přišel ten osudný management meeting. Nic nenasvědčovalo
tomu, že by měl být něčím výjimečný. Probrali jsme, jako vždycky,
operativní úkoly celého vedení, ale na závěr si vzal slovo
ředitel. Přátelé, usmál se. Chtěl bych tímto oficiálně oznámit
spuštění tří projektů zajistí nám další rozvoj a dobytí dalších
tržních podílů. Zarazil jsem se. Rozvojové projekty byla moje
parketa a do teď jsme je připravovali a konzultovali spolu.
Rozjezd čehokoliv nového jsme vždy pečlivě připravovali proč
se o nich dozvídám až teď?
V naší bance jsem začal před třemi roky. Byla to opravdu úžasná
příležitost. Na český trh se rozhodla vstoupit další zahraniční
banka a já jsem dostal příležitost u toho být od začátku. Začínali
jsme vlastně ve třech. Ředitel, já a sekretářka. Za tu dobu jsme
společně dokázali vybudovat 23 poboček, vytvořit tým 150 lidí,
vymyslet a prodat nové produkty, dosáhnout několikamiliardového
obratu. Nebylo divu, brzo jsem se stal oficiálně zástupcem ředitele
a dostal za úkol vývoj nových produktů, marketing, prodej a zajištění
interního fungování společnosti. Bylo toho hodně, ale bral jsem
to jako výzvu a hrozně mě motivovala příležitost něco dokázat.
Náš ředitel byl dobrý zase na jiné věci.
anka měla poměrně komplikovanou majetkovou strukturu a bylo
potřeba často předjednávat věci s naším představenstvem a někdy
i přímo se zástupci akcionářů. Akcionáři nám schvalovali rozpočet
a dávali zelenou pro rozvojové projekty. Právě zajištění financování
a administrativy měl také na starost ředitel. Jak jsme se rozrůstali,
přestali jsme být rodinou, ale skutečnou firmou. Mělo to své
výhody i nevýhody tvořili jsme hierarchickou strukturu s odpovědnostmi
za jednotlivé oblasti, standardizovali chod, najímali kvalitní
lidi z oboru. Ti ale byli protřelí politickými boji, tvořily
se určité zájmové skupinky a tu a tam se mi doneslo, že se někdo
nemá rád s někým druhým. Ale co, všichni si nemohou rozumět,
na to už jsme moc velcí
Než přišel zmíněný management meeting, myslel jsem, že jsme
celkem v pohodě. Měli jsme výsledky, dobrý mediální obraz, má
pozice i vztahy ředitelem byly v pořádku. I když se prostředí
příchodem nových lidí hodně zpolitizovalo, pořád jsem měl se
svými přímými podřízenými dobré vztahy. Ředitel se rozhodl oznámit
spuštění nových projektů bez konzultace se mnou Ano, trošku
se mě to dotklo, ale formálně na to měl právo. Na první pohled
to všechno znělo dobře. Rozvoj, nové příležitosti, tržní podíl
Jelikož jsem ale viděl do situace ve firmě zdaleka nejlépe, připadalo
mi to osobně spíš jako populismus. Měl jsem dojem, že se chce
ukázat před svými podřízenými. Možná i sám sobě a nebo možná
i mě chtěl něco dokázat. Něco mi říkalo, že ty projekty nejsou
dobré. Přehřáté, nepřipravené a zbrklé Napadaly mě spousty otázek
z čeho to ufinancujeme? Vždyť tohle nám musí nutně schválit
představenstvo Zeptal jsem se raději hned. Ředitel na mě spustil
zhurta: To neřeš, to je můj úkol. Já to zařídím! Ostatní souhlasně
přikyvovali.
A tak jsem se nestaral. Upřímně jsem byl rád měl jsem svojí
práce dost. Řízení projektu se ujal přímo pan ředitel. Bylo zjevné,
že si chce pohlídat úspěch. Co ho to napadlo? Nebyl nikdy nějaký
skvělý projektový manažer, uměl věci iniciovat. S dotahováním
to už bývalo horší. Už dlouho žádný projekt přímo neřídil a teď
měl ale hlavně dělat úplně jinou práci
Čas ubíhal zatraceně rychle a s ním také implementace projektů.
Každý týden byly projektové schůzky, ale zdálo se, že to nestačilo.
Postupně za mnou začali chodit lidi a stěžovat si, že jsou ve
velkých potížích. Ptali se mě na termíny, na financování, na
cash-flow i subdodávky. Věděl jsem o těch projektech opravdu
málo a nechtěl jsem do toho šťourat. Byl jsem vždycky hodně loajální.
Ale moc dlouho jsem už mrtvého brouka dělat nemohl Vyžádal jsem
si tedy potichu projektové plány a dokumentaci a několik večerů
doma v klidu všechno studoval. Zjistil jsem zásadní nedostatky.
Jednalo se o samotné řízení projektu příliš mnoho prošvihnutých
termínů způsobilo, že jeden z projektů měl zpoždění 11 měsíců!
Výběrová řízení dělaná na poslední chvíli a s ohromným zatížení
celého administrativního oddělení. Nesprávná administrace nám
přitom může zlomit vaz! Druhý problém, na který jsem narazil,
byl ale ještě horší části projektu, které měl domluvit přímo
ředitel nebyly buď vůbec, pozdě nebo zbytečně předražené Safra,
co se tady vlastně dělo?
Ocitl jsem se v nepříjemné situaci. Věděl jsem, že v implementaci
projektů jsou značné problémy, ale ty přece vedl ředitel Ale
pokud se to dostane na představenstvo, budou se ptát i mě Průšvihy
už nebyly jen termínové, ale způsobovaly nám přímé finanční ztráty.
Cítil jsem, jak se náš vztah s ředitelem postupem času horší.
Už jsme spolu byly dlouho, nastoupila ponorková nemoc. Horší
ale bylo, že jsme začali mít odlišné názory na další rozvoj.
Dostat se k němu bylo pro mě stále těžší. Navíc byl ješitný a
myslel si o sobě, že je nejlepší. V tom ho podporovali noví lidé,
kteří se chtěli zalíbit a také kultura, která se začala měnit.
Už přestalo být důležité jít dopředu a dosahovat nových met.
Pomalu se stávalo prioritou bezpečí a zajištěné přežití na další
dobu. Když přišel nějaký konflikt, hlavním heslem bylo hlavně
klid v týmu, každému je potřeba vyhovět. Říkal jsem si občas,
že jsem nenapravitelný idealista když jsem ale viděl, že tato
politika vede k bezvládí
Klid, neklid, musím si s ředitelem promluvit mezi čtyřma očima
rozhodl jsem se konečně. Snažil jsem se být velmi nekonfliktní,
ale narazil jsem. Jak to, že to nefunguje??? Co to říkáš???
Všechny projekty budou během půl roku ukončeny! bouchl do stolu.
Ano, ale měly být hotovy už před několika měsíci, namítl jsem.
To ho vytočilo ještě víc: Měl by ses starat raději o svoje věci.
V poslední době nejsou tvoje výstupy dostatečně kvalitní! Měl
bys pracovat víc! Byli jsme v otevřeném konfliktu, ale nechtěl
jsem si to nechat líbit a pokračoval: Uvědomuješ si, že ty projekty
už nám přináší finanční ztráty? Vždyť jsi pořád pryč. Pokaždé
vletíš do kanceláře a řekneš, že hrozně spěcháš na schůzku. Jakou
schůzku? Nikdo vlastně neví, jam jdeš a vlastně ani co děláš!!!
Ředitel se zarazil a chvíli mlčel. Pak pomalu začal Každý přece
ví, že stavím barák... Tak to teda neví pomyslel jsem si.
Tak takhle to je. Můj šéf se v pracovní době zabývá místo businessem
firmy svými kšefty. Moc dlouho mě ale moje myšlenky rozvíjet
nenechal. Víš, kolik to zabere času? Myslíš, že nebudeš nikdy
stavět? Taky si to jednou zkusíš!, mluvil na mě již znatelně
agresivněji. Kdybych byl drsnej manažer, tak okamžitě letíš.
Možná jsem to neměl říkat, ale nemohl jsem se udržet: A kdo
by tuhle firmu, podle tebe, řídil?
Tím naše debata skončila a od té doby jsme už asi nebyli přátelé
není divu. Náš vztah se stále horšil a komunikace minimalizovala.
Bylo jasné, že je to špatné Šel jsem jednou na oběd a potkal
kamaráda. Hlásil se ke mně už z dálky a pozval mě ke svému stolu.
Dali jsme se do řeči a probírali nejrůznější témata, když najednou
Chtěl jsem ti říct kolují pověsti, že prý dostaneš výpověď
Stál jsem jako opařený proč jako? Za co jako? Ředitel se tě
chce zbavit. To víš, důvod se vždycky najde. Víte toho přece
o sobě tolik Štve proti tobě podřízené, někteří prý na tebe
i donáší. Tak tohle jsem neustál - pomyslel jsem si. Myslel
jsem, že bojujeme za společnou věc. Ať to bylo jakékoliv, byl
jsem vždycky extrémně loajální. Ale tohle? No, když jsem o tom
přemýšlel, připadalo mi to logické začal se mě bát. Stal jsem
se ohrožením Proč to ale řeší takhle? Je ředitel, mohl přijít
a férově říct, že se mnou nechce spolupracovat. Chce mě zničit
jméno? Zatím se mu to daří Mám se na to vykašlat nebo bojovat?
Ale jak? Bylo by fér jít na představenstvo a říct, jak se věci
mají?
Stal se vám někdy podobný příběh? Kde leží základní problém
a jak byste předešli eskalaci konfliktu? Co byste dělali teď?
Odešli a nebo bojovali? Jak se díváte na taktiku očerňování
manažera v očích podřízených?
|
