Klopýtnutí před cílem
Bylo pozdní odpoledne a do mé kanceláře přišel sám nejvyšší
- generální ředitel. Byl jsem trochu překvapen, protože se
to stávalo jen výjimečně. O to víc jsem byl ale zvědavý s čím
proč. Honzo, začal, cítím, že společnost funguje hodně setrvačností.
Cítím, že je čas na změnu, je potřeba do ní vlít novou energii.
Však víš, já mám za dva roky skončit. Moc bych si přál, abys
na moje místo nastoupil právě ty. A teď, když máme definovat
strategii a rozpočet na další období, myslím, že je ideální
příležitost abys ukázal, že máš na to být generál.
Ředitel odešel tak rychle jak přišel a já zůstal ve večerní
kanceláří jako opařený. Budu CEO? Já budu CEO!!! Já budu velké
firmy CEO!!! Naše firma dodává velké energetické komplexy elektrárny,
spalovny, teplárny. Jsme velicí, máme přes 2.500 zaměstnanců.
Vznikli jsme z jednoho těch velkých socialistických kolosů, které
potom koupili zahraniční majitelé. Jako tradiční firma máme dlouhodobě
dobré jméno, dobrou kvalitu. Máme také ale dobré kontakty na
zadavatele zakázek a partnery i když jsou objemy obchodů mamutí
a výběrová řízení velmi dlouhá, jedná se přesto o velmi osobní
business. Naše velikost má své výhody i nevýhody. Na jednu stranu
je to stabilita, pevná struktura, pravomoci i odpovědnosti. Na
druhou potom obtížnost změn, neochota k nevyzkoušeným věcem nebo
nestandardnímu rozhodování.
No co, pomyslel jsem si. Pracuji pro firmu už skoro 9 let.
Za tu dobu jsem ji skoro celou prošel a propracoval se z úrovně
středního managementu až na pozici výkonného ředitele. A ukázal
jsem, že výkon opravdu mám! Na mnoha projektech v nejrůznějších
oblastech jsem v pozici manažera projektů realizoval excelentní
výsledky. Musím přiznat, že jsem měl ale také štěstí - hned po
svém příchodu jsem vybrán do programu pro mladé naděje a tak
jsem se mohl dlouhodobě vzdělávat i rozvíjet. I když byla moje
práce náročná, zvládal jsem ji v pohodě. V poslední době jsem
se cítil dokonce trošku nevyužitý. Možná to bylo vidět z poklesu
mého nadšení, občas jsem něco takového prohodil i při hovorech
s kolegy.
Teď jsem ale byl hrdý na to, že si ředitel vybral jako svého
následníka právě mě. Měl jsem dříve pocit, že mě zrovna nemusí,
a že se někdy obává, že bych jej mohl zastínit nebo dokonce přerůst.
Za tu dobu ale asi poznal, že jsem schopný dodat dobré výsledky
a přispět tak i ke zlepšení jeho vlastního postavení. Přemýšlel
jsem, co tato změna vlastně pro mě znamená. Měl bych nějak reagovat?
Měl bych změnit své chování? V jedné knížce jsem se dočetl, že
člověk může být čímkoliv, čím chce. Stačí tomu věřit a začít
se tak i chovat. To znamená konec tichého introverta, který stojí
v pozadí. Nyní musím ukázat vizi, charisma, musím ukázat lidem
kam jdeme, a že toho jsme schopni dosáhnout. Měl bych asi změnit
také svůj komunikační styl aktivně a sebevědomě vystupovat,
umět si prosadit svoje, mluvit mnohem více s ostatními manažery,
zajímat se o jejich práci, výsledky i problémy. Prostě si budovat
pozici tak, abych byl pro všechny dlouhodobě přijatelný. A to
bude pořádná fuška!
Tak jak ředitel chtěl, připravil jsem si na poradu oznámení,
že jsem dostal za úkol spolu s ostatními manažery připravit novou
strategii a rozpočet na příští rok. Řekl jsem také, že bych chtěl
tentokrát změnit způsob, kterým budeme postupovat. Potřebujeme
dostatek energie, nové nápady a impulsy. Uděláme outdoorové zasedání!
Vyjedeme mimo naše kanceláře, kde nebudeme rušeni! Zkusíme přibrat
také lidi zvenku, kteří by mohli dodat nové nápady. Reakce na
moje vystoupení byly smíšené lidé nechápali, proč takové novoty,
proč jsem vlastně tak radikálně a sebevědomě vystoupil a proč
jsem byl vlastně přípravou nové strategie pověřen já
Moje vystoupení se nedalo považovat za úspěch, ale nenechal
jsem se odradit. Pečlivě jsem připravoval program našeho strategického
meetingu. Byl jsem si dobře vědom, že přináším něco nového. Byl
jsem tak přesvědčen o užitečnosti změn, že jsem se nechtěl nechat
dát zastavit. Naopak, myslel jsem, že změny jsou absolutní nutností.
Přišel čas zahájit náš meeting a já začal podle připraveného
scénáře: Jsme skvělá firma s úžasnou tradicí, vyrábíme kvalitní
výrobky a naše vztahy s odběrateli jsou na excelentní úrovni.
Ale stagnujeme! Náš obrat již třetí rok klesá co je ale horší,
vytrvale klesá také náš zisk.
ejsme dostatečně úspěšní v získávání nových zakázek, nejsme
dostatečně úspěšní v řízení naší efektivity. Milí kolegové, pokud
budou trendy v našich klíčových metrikách pokračovat, dostaneme
se do červených čísel. Mezi kolegy to jen hučelo První se,
poněkud podrážděně, ozval sám ředitel: Snad na tom nejsme tak
zle?! Několik let jsme poctivě pracovali a dosahovali dobrých
výsledků. Vždyť i ty jsi se na tom podílel. nezapomněl na mě
ukázat. Bylo zřejmé, že jsem se ho trochu dotkl a on přece chtěl
být ředitel, který odchází do důchodu na vrcholu a bez poskvrny.
Musím připomenout, že poslední dva roky byly výjimečné. Bylo
jen minimum státních zakázek a otevřel se trh. Jsem ale přesvědčen,
že tento rok se všechno vrátí do starých kolejí a naše ziskovost
se výrazně zvýší. Moc jsem nerozuměl tomu, proč oponuje mému
názoru, ale jeho vystupování bylo více než přesvědčivé. Rychle
pokračoval: Co si o tom myslíte vy ostatní? Čísla přece závisí
na mnoha faktorech, pokračoval náš finanční ředitel. Máme přesné
odhady, dokážeme všechno přesně spočítat a potenciál rezerv.
Myslím především zvýšení výkonnosti ve výrobě a také skřípnutí
našich dodavatelů. Neviděl bych v tom problém.
Považuji pokus o jakoukoliv změnu strategie za velmi riskantní.
Do diskuse se přidal obchodní ředitel: Co se týká obchodu, souhlasím
s panem ředitelem minulé dva roky byly výjimečné. Máme ale
stále skvělé jméno a slušnou kvalitu. Nehrneme se do převratných
hi-tech novinek jako naši konkurenti ale to po nás přece nikdo
nechce! Naše krédo je především spolehlivost a stabilita.
Zdálo se, že jsem zůstal úplně sám. Čekal jsem, že právě teď
ředitel vystoupí a podrží mě, ale nestalo se tak. Moje vystoupení
bylo totální faux-pax. Nakonec jsem byl rád, že jsme se na meetingu
drželi starých kolejí a udělali strategii i rozpočet podobné
tomu na letošní rok. Přes odpor všech jsem ale nakonec prosadil
některá aktivní opatření směřující k ošetření rizik a zlepšení
situace. Domů jsem přišel jako spráskaný pes. Naštěstí mě čekala
žena v dobré náladě. Uložili jsme děti a potom nastala ta vzácná
chvíle, kdy jsme měli spolu klid promluvit. O práci jsme se obvykle
nebavili, ale teď se mě zeptala, co se děje. Neměl jsem moc chuť
mluvit o tom, co jsem dneska všechno prožil, ale potřeboval jsem
se vypovídat. Mluvil jsem o mém rozhovoru s ředitelem, o tom,
jak jsem zjistil, že společnost jde ke dnu, o svém vystoupení,
o reakcích ostatních. Copak to nechápou? Copak to nevidí? Copak
to nechtějí vidět? Vzpomněl jsem si na žábu a hrnec. Když jí
hodíte do vařící vody vyskočí když ji budete pomalu zahřívat,
uvaříte ji. Napila se vína, chvíli mlčela a pak řekla: To není
dobré, naštval jsi spoustu lidí. Mají strach ze změny. Nikdo
nemá rád věci, které je mohou ohrozit. Ty jsi teď jejich symbolem.
Myslel jsem, že vyskočím z kůže. To je jsem samozřejmě věděl.
Máme problémy a povinností manažera je řešit je! Mám se rozčílit?
Mám se hádat? Vždyť uvědomil jsem si jak jednoduchou, ale
pravdivou větu řekla. Lidé se bojí změn, jsou pro ně zpravidla
ohrožením. Není nad stabilitu, není nad klid
Od meetingu jsem s naším ředitelem s výjimkou porad vlastně
pořádně nemluvil. Jako každý měsíc bylo na programu představenstvo
a já na něm měl prezentovat výsledek naší práce na strategii
a rozpočet na další rok. Těsně před tím mě ale zavolal ředitel
s tím, že bude prezentovat sám. A v tu chvíli jsem to pochopil.
Nechal mě udělal černou práci. Já budu mít ve firmě obraz toho,
kdo přináší ohrožení. Dosáhl svého - trochu rozhýbal strnulou
strukturu, vyvolal potřebu změny a aktivního přístupu. On zůstal
ten hodný, který drží se svým managementem. A teď - pro majitele
bude zase pro změnu on, kdo si uvědomuje situaci a přichází s
návrhem aktivního řešení
Že jsem to nepochopil dříve. Byl jsem zneužit. Nikdy se nestanu ředitelem téhle
firmy. Byla to jenom návnada a já se chytil. Jak jsem mohl být jen tak naivní!!!!!
Stali jste se také někdy v manažerském prostředí také obětí
podobné manipulace nebo politické hry? Změnili byste svoje
chování kdybyste se dověděli, že se máte stát generálním ředitelem?
A jak? Proč vlastně? Co byste udělali na místě čekatele v
naší případové studii jinak?
|
