Padlý anděl
Bylo to právě před rokem, kdy jsme spolu s mými společníky podepsali
smlouvu o prodeji společnosti. Už nic nestálo v cestě tomu, aby
byly peníze převedeny na naše konta. Zřetelně jsem vnímal pocit
zadostiučinění. Bydleli jsme v jednom krajském městě a spolu
s dvěma svými kamarády jsem začali vydávat inzertní časopis zdarma.
Zažili jsme obrovský podnikatelský úspěch. Dlouho jsme chtěli
společnost řídit a užívali plodů naší práce. Postupem času ale
přišel investor, a když nabídl za společnost dost peněz, nemuseli
příliš dlouho uvažovat o odmítnutí. Pro mě to byla obrovská změna.
Najednou jsem nic nemusel, měl jsem spousta volného času, mohl
jsem odpočívat a přemýšlet. Chvíli mě to bavilo, ale za chvíli
jsem se začal nudit a říkat si, co budu dělat dál.
Vystudoval jsem elektrofakultu, technika mě vždycky bavila.
Měl jsem rád nové nápady, zajímal jsem se o novinky, četl spoustu
časopisů a blogů. Teď jsem měl dost času i peněz, věřil jsem
si, že dokážu čich na business, zkušenosti a spoustu kontaktů,
které jsem za ty roky získal, někde uplatnit. Nebylo by také
špatné moje peníze nějak zhodnocovat, pomyslel jsem si. Přemýšlel
jsem, jak to všechno skloubit. Moje rozhodnutí bylo jasné
chci
najít nějaký zajímavý technický projekt a zainventovat do něj
jako business angel.
Začal jsem systematicky sbírat kontakty na lidi, kteří měli
nápady nebo již realizovali technické projekty. Snažil jsem
se s nimi
sejít, popovídat si a zjistit něco o daném projektu. Byl
jsem opatrný. Některým nápadům jsem příliš nerozuměl a bál jsem
se do nich investovat. Některé byly hodně bláznivé a těžko
realizovatelné,
další se mi zase dály málo výnosné. To nejpodstatnější ale
pro mě bylo, jak jsem si rozuměl s člověkem, který nápad
realizoval.
Chemie velmi často fungovala jen chvíli a po dvou hodinách
bylo
úplně jasné, že bychom si dále nerozuměli. Začal jsem už
trošku pochybovat - rukama mi prošlo víc než čtyřicet projektů,
ale
všechny se mi postupem času přestaly líbit. Jednou jsem byl
na večeři s kamarády z vysoké školy a zavedl řeč na zajímavé
technické
projekty. Slovo dalo slovo a podařilo se mi získat kontakt
na člověka, který vyvíjel novou generaci fotosenzorů pro
solární články. Neváhal jsem, zavolal jsem mu a domluvil schůzku.
Františka jsem navštívil u něj doma toto setkání se lišilo
od těch, které jsem absolvoval dříve. Nebyly to sny. Viděl
jsem všechny ty nákresy, modely, literaturu a dokumentaci.
František
byl pro svůj projekt zapálený a velmi charismatický. Vyprávěl
mi o svém nápadu, jak jej neustále vylepšuje - už skoro
15 let! Jako pro technika to bylo pro mě velmi zajímavé. František
na
mě velký dojem mluvili jsme spolu snad tři hodiny. Čišelo
z něj odhodlání projektu věří tak, že prodal svůj dům,
aby
pokryl
náklady na vývoj. Bohužel, tohle nevydržela jeho rodina.
Rozvedl se. Jednoznačně mě o svém nápadu a o jeho perspektivě
přesvědčil.
Byl jsem upřímně nadšený. Jako třešnička na dortu mi připadalo,
že systém je patentovaný a František pracuje na výrobě
prototypů.
Byl jsem rozhodnutí. Chtěl jsem říct ano hned, ale věděl
jsem, že se musím udržet, abych příliš nezvýšil cenu.
Potřeboval jsem také trošku vychladnout a rozmyslet si všechno
v klidu.
Sešel
jsem se s několika známými, kterým věřím a celou věc
probral. Někteří byli nadšení říkali, že to může být bomba.
Poptávka
po čistých energiích je obrovská, potenciální trh také.
S distribucí
nemusí být problémy, stačí prodat licenci nějaké velké
firmě. Upozorňovali mě ale také na množství věcí, které
se mohou
pokazit problematická účinnost fotosenzorů, jejich
životnost a praktická
aplikovatelnost do dalších zařízení, možnost napadnutí
patentů a okopírování nápadu a také na to dobu dalšího
vývoje. Nezapomeň
pravidlo 80/20 funguje spolehlivě! říkal mi můj nejlepší
přítel. Ano, rizika jsou. Ale co dneska není bez rizika?!
Uvážil jsem
všechno, zvedl telefon a zavolal Františkovi: Ahoj,
rád bych se s tebou sešel a probral možnost investice do Tvého
projektu.
Sešli jsme se za dva dny. Dohoda byla velmi rychlá. Za
svoje peníze dostanu 49% společnosti. Peníze půjdou
přímo do společnosti
především na vývoj prototypu a potřebné studie. Smlouva
byla podepsána a peníze převedeny. Dohodli jsme se
také, že se
budu aktivně účastnit na práci ve společnosti. První
věc, kterou
jsem chtěl s Františkem udělat byl plán projektu
museli jsme vědět,
kdy a co bude hotovo, co k tomu budeme potřebovat a
kolik to bude stát. Rozpovídali jsme se, co všechno bychom
mohli dále
udělat a těžko jsme se dostávali k tomu, co je potřeba
udělat teď. Bylo to velmi zajímavé a přítažlivé. Trvalo
to ale docela
dlouho...
S Františkem jsme si domluvili pravidelný rytmus. Kromě
mnoha telefonátů jsme se potkávali pravidelně dvakrát
týdně. František
mě zasvěcoval do technologie, stavu oboru a nových
trendech. Bylo zřejmé, že chce ukázat, že jsem si
vybral dobře
a mohu mu důvěřovat. Nebyl jsem sice přímo z oboru,
ale měl
jsem
technické myšlené. Při našich dlouhých debatách jsme
občas vymysleli
další
zlepšení. To je skvělý nápad! To hned rozpracuji!
říkal nadšeně František. Od něj mi to samozřejmě
lichotilo.
Zdálo se mi, že vývoj nejde dopředu tak rychle ,
jak jsem si představoval. Na dnešní schůzce jsem
byl proto
odhodlán
místo
povídání popracovat na dalším postupu projektu.
Hned jak jsem přišel, ptal jsem se, jak jsme od minula
pokročili. Zkouším
teď ten tvůj nový nápad. Dělám na tom už druhý
týden a
vypadá to moc dobře. Ještě tak dva tři dny, nejdéle
týden chce
to ještě doladit - a budeme mít výsledek! To se
mi moc nelíbilo a dal jsem to také najevo. Oproti
původnímu
plánu jsme byli
ve skluzu už skoro měsíc.
Potřeboval bych s tebou
probrat
ještě
jednu věc, začal František opatrně. Přišly
mi upomínky za
udržovací poplatky patentů, pokračoval. Víš
já ty peníze nemám. Co
s tím uděláme? podíval se na mě. Polilo mě horko.
Jaké poplatky?! Jak to, že o tom nevím? Snažil
jsem se ovládnout
jak to jen
šlo. Musel jsem se ale zeptat: Jak to, že to
nemáme ve finančním plánu? No, já myslel, že tam chceš
jenom náklady
na nové
věci
, odpověděl mi František. Zatočila se mi hlava.
Nové věci???! Znamená to snad, že ve finančním
plánu chybí
něco dalšího???
Kostlivci ve skříni vzpomněl jsem si. Františku
co ještě dále ve finančním plánu nemáme? Seděli
jsme
u stolu
další
hodinu a já koukal na řady čísel, které František
psal na papír. Bylo
jasné, že moje peníze nepůjdou na vývoj, ale
na pokrytí patentů
Když jsem se trošku vzpamatoval, snažil jsem se
začít uvažovat trochu realisticky. Je potřeba
zjistit, jak na tom opravdu
jsme. Je potřeba řídit projekt, především termíny
a rozpočet. Jinak
se může brzy stát, že budou potřeba další peníze.
Kde je vezmeme budu je muset dát já nebo
najdeme někoho
dalšího?
S touto hrozbou jsem šel na další schůzku s
Františkem. Chtěl jsem se bavit o tom, jak
daleko je studie
a vývoj prototypu.
František mě ale rychle zastavil strávil
skoro 14 dní komunikací s patentovými zástupci
a řešením
odložení
plateb. Jsem na
to jenom sám! O materiálu pro investory
jsem si mohl nechat zdát,
o počítačovém modelu jak by smet. Takhle
to dál přece nejde! říkal jsem si v duchu. Vyčítáš
mi
to jako
bych
nedělal,
co můžu. Musel jsem všechno oběhat, vždyť
přece víš, že chci mít
všechno
dokonalé. Neboj se slibuju, že do dvou dnů
ti všechno dodám. Jak studii pro investory,
tak
i model. Opravdu!Ano,
věděl
jsem, že František dělá věci dobře. Ale dělá
i ty správné věci? Měl
jsem pocit, že se často soustředí na věci,
které nejsou důležité. A termíny už si
dávno nepamatuji,
že by
nějaký splnil.
Čas ubíhá dál a František se mi už ani neozývá.
Snažím se mu volat, ale mobil vytrval hlásí,
že číslo je
nedostupné. Nevydržel
jsem a vydal se na návštěvu bez ohlášení.
Františka jsem zastihl při práci, dělal
zrovna něco na
počítači. Ahoj,
pozdravil
mě rychle, je to hrozné. Shořel mi počítač.
Lítal jsem po
velkoobchodech,
abych ušetřil každou korunu. Celé tři dny.
Kolik jsi asi ušetřil? pomyslel jsem
si. A kolik stojí
den tvé
práce? Víš, to ale není
nejhorší. Přišel jsem o data na disku.
Musím všechno projít, nainstalovat znovu a hlavně
ty modely.
Musím je udělat
znovu!
Ale neboj, mám to ještě v hlavě. Půjde
to rychle. Sakra, pomyslel jsem si. Uvnitř
mě bojoval
hněv s lítostí. Na
toho člověka se
ale lepí smůla! Proč ale všechno nezálohoval.
Dívali jsme se na sebe. Myslíš, obrátil
se na mě František,
že bys
mi mohl
půjčit tisícovku. Poslední peníze jsem
dal za hardware. Už nemám ani na jídlo. Zítra
mi má
dcera přinést.
Vrátím ti
je.
Peníze jsem zpátky nedostal a už jsem s tím
ani nepočítal. A nedostal jsem ani slibované
výsledky.
František
bojoval s počítačem,
matematickým modelem, mezitím organizoval
výrobu prototypu a komunikoval s patentovými
zástupci.
Dělal všechno,
ale nic nebylo
hotovo. Rezignoval jsem a dokument pro
investory napsal sám. Další peníze už nechci do projektu
dávat. Jaká
je ale šance
na získání někoho, kdo by v této situaci
dal peníze? Při auditu smluv jsem také
zjistil, že všechny
patenty jsou
psány na Františka.
Ten sice poskytl výhradní licenci společnosti,
kterou spoluvlastník, ale tato licence
je podmíněna
jistým
finančním objemem
v průběhu několika let. A čas běží. A vůbec
ne pomalu. Začínal
jsem být
zoufalý. Těch věcí se na mě sypalo trošku
moc.
Seděl jsem u Františka v bytě. Ten se od
první schůzky vůbec nezměnil. Teď se mi
ty hory papírů,
nákresů,
dokumentace a časopisů zdály jako neuvěřitelně
zmatečný propletenec.
Jak
se za rok může
změnit vnímání. František mi ukazoval matematický
model. Je hotov! Přesto to ale není dobrá
zpráva. Nějak to
nevychází a je potřeba
jej ještě vylepšit. Nebo to není potřeba
a František jen prostě
chce? To zabere nejméně další tři měsíce.
Ano a ještě, nechci,
abys byl nepříjemně překvapen, ale za dva
měsíce je potřeba zaplatit další poplatky
, dívá
se na mě František.
Co byste dělali v současné situaci na místě investora? Jaké
chyby podle vás v průběhu udělal? Na co byste se zaměřili při
přípravě investice? Investovali byste osobně někdy jako business
angel?
|
