Dar z nebes
Věděl jsem, že najít schopné a kvalifikované lidi je obtížné.
A pokud se jedná o manažery, tím víc. Ale teď jsem si to sám
prožíval. Po třech letech jsem byl v naší brokerské firmě zabývající
se prodejem podílových fondů povýšen na pozici provozního ředitele.
A tak jsem začal hledat svého nástupce na pozici vedoucího prodeje.
Stal jsem se mužem číslo dvě ve firmě. Měl jsem
odpovědnost za prodejní výsledky, vývoj produktů, marketing,
IT i rozvoj lidí.
Byl jsem podřízen pouze řediteli, kterému podléhalo ještě finanční
oddělení a risk. Povýšení jsem si vážil, byl to výraz ocenění
mých schopností, výsledků i loajality k firmě. Věděl jsem,
že pokud chci uspět, musím utvořit takový tým, který bude kvalifikovaný,
zkušený. Měl by ale být také loajální a sdílet stejné hodnoty.
Dal jsem se do hledání takového člověka. Využili jsme personální
agentury, které za nás odfiltrovali ty, co se k nám vůbec nehodili
a dostával jsem tak pouze životopisy nadějných kandidátů. Absolvoval
jsem nejméně pět pohovorů do týdne.
ohovory jsem dělal důkladně
snažil jsem se kandidáty pořádně proklepnout, abych se
nespletl a tak mi to bralo spoustu času. Ani jeden z kandidátů
mě ale
nenadchl. Buď chyběla prokazatelná zkušenost, měl malý drive
nebo něco jiného Výběr se už docela táhl a po celou tu dobu
jsem musel prodejní oddělení řídit sám Zdržovalo mě to.
Jednoho dne mi zavolal kamarád Luboš jestli s ním nechci
jít na oběd. No jasně, rád, odpověděl jsem. Neznal jsem
Luboše příliš dobře a nebyli jsme ani přátelé. Potkávali
jsme se vlastně
jen na každoroční dovolené u moře, kam jsme jezdili s partou
a rodinami. Luboš působil jako velmi příjemný člověk, byl
inteligentní, měl dobré nápady a moc dobře se s ním povídalo.
Byl stejný ročník
jako já, ale prošel už několika manažerskými místy, takže
jsem o jeho zkušenostech a profesionalitě neměl pochyb.
A představte
si on se mě zeptal, jestli náhodou nevím o nějakém volném
místě!
Myslel jsem si, že špatně slyším to byl dar z nebes!
Přesně takového člověka hledám a on mi přijde sám. Osud
si se mnou
pěkně zahrává, pomyslel jsem si. Luboš byl aktuálně
bez práce, neváhal jsem ani minutu a domluvili jsme se, že
nastoupí co nejdříve.
Nepříjemné bylo, že jsem měl naplánovanou třítýdenní
dovolenou, a tak jsem ještě před ní musel Luboše uvést do funkce,
všem ho představit, vysvětlit mu jak pracujeme a definovat,
co
přesně
chci. Ještě než jsem odjel, stanovili jsme si cíle, které
má během tří měsíců dosáhnout.
Odjel jsem na dovolenou s dobrým pocitem a ty tři týdny
volna jsem si opravdu užil. Nemůžu ale popřít, že jsem
se na návrat
docela těšil. Nová pozice, noví schopní lidi měl
jsem svoji práci rád a toužil něco dosáhnout. Když jsem se
vrátil, pozoroval
jsem dobrou náladu v prodejním týmu. Luboš byl týmem
velmi dobře přijat a to mě těšilo. Hned po té, co jsem
pročetl
ty stovky
mailů, vzal jsem Luboše na oběd, abych zjistil, jak
se mu u nás libí a jak se mu daří. I když se oběd řádně
protáhl, měl jsem
dobrý pocit. Luboš byl nadšený a povídal a povídal
tolik nových věcí a příležitostí pro business vidí! Jeho nadšení
bylo nakažlivé,
bylo mi dobře a těšil jsem se, že k tomu budu moci
přispět.
Když jsme se vrátili do kanceláře, sedli jsme si nad
tříměsíčními cíly a probírali jeden po druhém. Jaké
ale bylo moje překvapení,
když jsem zjistil, že s většinou úkolů není ani hnuto
Luboš se ale tvářil suverénně co bych prý chtěl
za první měsíc,
je ve firmě nový, musí poznat, jak to tady chodí,
procesy i lidi
a navíc cíle jsou přece stanoveny pro horizont tří
měsíců, takže je ještě čas Tento názor jsem úplně
nesdílel.
Říkal jsem si,
že když jsem byl pryč, na Luboše nikdo netlačil.
Měl pohodu Byl jsem velmi zdvořilý, ale přece jen jsem
Lubošovi jasně
řekl, že od člověka na jeho pozici čekám samostatnost,
aktivitu a
odhodlání jít dopředu. Nemůžu ho přece každodenně
kontrolovat. Jen se na mně usmál se a ujistil mě, že mohu být
klidný.
Už se u nás zabydluje a za chvíli prý uvidím. Dobře,
uvidíme, odpověděl
jsem i já s úsměvem.
Nechal jsem Luboše pracovat, ale nedostával jsem
žádné průběžné zprávy o tom, co se dělá. Byl jsem
netrpělivý
a začal jsem
se pídit po výsledcích. Dostal jsem ale pouze jediný
email, ve kterém
jsem se dověděl, jaké překážky Luboš má a co mu
komplikuje práci. O to, co se povedlo ale ani slovo. Musel jsem
o tom přemýšlet
ale ještě více o tom, že kdykoliv procházím okolo
Lubošova stolu v openspace, vidím na jeho monitoru
otevřené
internetovské stránky
jednoho zpravodajského serveru. A tak jsem naplánoval
na úterý dopoledne schůzku.
Čekal jsem deset minut, ale Luboš nikde. Nevydržel
jsem to, zvedl telefon a zavolal mu. Ahoj Luboši,
děje se
něco? Co by se
jako mělo dít?, ozvalo se ze sluchátka trošku
neuctivě. No, máme mít právě schůzku, pokračoval
jsem. Jéééé,
já
úplně zapomněl
řekl, zapomněl jsem Ti to říct, ale jsem
teď dva dny na školení. Můžeme to prosím přeložit na
čtvrtek?
Cítil
jsem se
jak ve snu to mě dorazil máme mít schůzku a
on je na školení. Sakra na jakém vlastně školení???
Kdo mu
to
povolil? Já rozhodně
ne! Byl jsem řádně naštvaný, ale vzhledem k svému
programu jsem další schůzku nenaplánoval dříve
než po víkendu.
Z třítýdenní dovolené jsem se vzpamatovával těžko.
Však víte, ta práce se sama neudělá. A aby
to nebylo málo,
naložil mi
náš ředitel další úkoly. Byl jsem vlastně rád,
spoléhal na mě a já
odváděl dobrou práci. Jen tak mezi řečí se
mě zeptal, jak jsme na tom s výsledky prodejního
oddělení.
Krve by se
ve mně nedořezal
Bylo pondělí a Luboš mě už zdálky zdravil.
Povídal mi o tom, jak dobré bylo školení, kolik lidí
potkal a jak
by
ho taková
práce taky bavila
dyž jsem se ptal, jak je
na tom jeho oddělení, vytáhl několik vytištěných
papírů
a začal mi
je ukazovat. Probírali
jsme jeden po druhém a já zjistil, že z toho
všeho se změnily pouze dva listy. Máme navíc
pouze dvě
čtverečky v procesním
grafu. Reagoval jsem podrážděně: Luboši,
to je všechno?
Za celých čtrnáct
dní?! Ale proboha, nedokážeš pochopit,
kolik je za tím práce? Kolik času jsme strávili na
schůzkách s
týmem?
Kolik
času mi
trvalo to vymyslet?! Vím Luboši, odpověděl
jsem s náznakem ironie, moc dobře to vím,
protože jsem
byl
na tvém místě
tři roky. Dotklo se ho to: Ty vůbec neoceňuješ
moji práci! Jak
jsem to měl všechno stihnout, když jsem byl
minulý týden dva na školení a pak více jak půl dne u
partnerů! Víš,
jak dobré
jméno naší firmě dělám a kolik klientů takhle
můžu získat? Dokážeš to ocenit? Luboši,
to víš, že
budu
rád, když
získáš nové klienty.
Ale to je přece tvůj problém, ty řídíš svůj
čas pokud chceš jít na školení, nemůže to ovlivnit
tvůj
výkon.
Mě zajímají
výsledky. Jsi odpovědný nejen za sebe ale
i svůj tým! Za rozvoj i výsledky!,
hřměl jsem na něj naštvaně.
Dřív než debata skončila, oznámil jsem Lubošovi,
že vyžaduji pravidelný týdenní reporting.
Kromě protáhlého obličeje
to mělo i jiný efekt Luboš začal konečně
dělat pravidelná
setkání prodejního
týmu a delegovat úkoly na své podřízené.
O další týden později
jsme se ale o moc dál neposunuli. Průběžné
výsledky byly alarmující a já začal mít strach,
že Luboš
slíbené věci
v termínu nedodá.
Dostával mimo plán také samozřejmě další
operativní úkoly, ale většinou bylo všechno hotovo o hodně
později a ještě
jsem si
musel několikrát říct. Na další schůzce mi
začal vyčítat, že přes všechny operativní
úkolu nemá
čas na vytyčené
cíle. Požádal
mě, že potřebuje být dva dny doma, aby měl
klid na práci. Nebyl jsem nijak nadšený
jak chce
z domu
řídit prodejní
tým? ale
dostal je. Jaké bylo moje překvapení, když
jsme se potkali na odpolední akci hospodářské
komory
Když
jsem k němu
přišel, stál
v hloučku několika lidí a zrovna jim nadšeně
povídal o naší firmě a o tom, co všechno
nabízíme a děláme.
Byl šikovný,
lidé se zájmem
poslouchali
Jedním z Lubošových tříměsíčních úkolů bylo
rozjet projekt na zvýšení prodeje zákazníkům.
Ujišťoval
mě, že všechno
běží tak,
jak má, a přizval mě na týmovou prezentaci.
Těšil jsem se, protože jsem věděl, že zrovna
takovéhle
akce Luboš
umí a
má s nimi velké
zkušenosti. Prezentace začala a já v úžasu
jen sledoval jak se to na něj všechno
valí! Lubošovi
podřízení
se začali ptát
na věci na elementární věci, které by před
startem kampaně měli vědět, a Luboš začal
mlžit. Co to
má znamenat? Co
se to děje?!
Po dvaceti minutách to už bylo hodně trapné
Tohle nebyl jen Lubošův problém lidé moc
dobře věděli,
že je to
můj známý ty
jejich pohledy sledovali, jak dlouho to
vydržím, resp. jak dlouho ho budu krýt.
Nemohl jsem
to dále trpět
a tak jsem
převzal řízení
schůzky. Začal jsem se ptát, jak bude projekt
probíhat, krok po kroku Čím víc jsem se
ale ptal, tím více
jsem zjišťoval,
že projekt není vůbec připraven ani promyšlen.
Bylo mi to moc trapné před lidmi takhle
potopit Luboše,
ale potřeboval
jsem
se dovědět, jak na tom skutečně jsme Házel
na mě nenávistné pohledy. Stalo se to poprvé
v mé
kariéře,
ale musel
jsem meeting předčasně ukončit. Lidé odešli
a zůstali v zasedačce
sedět jen
sami dva Projekt byl prezentován jako
připravený, ale nebyl
Podle mého odhadu to znamenalo posunutí
aspoň o dva měsíce, což pro firmu znamenalo značnou
ztrátu.
Sedl
jsem si
s Lubošem a
začal tiše mluvit: To bylo totální faxu
fax. Vím, musím máknout, tiše odpovídal,
ale
když mě ty
systémové věci nebaví, je to
namáhavé a výsledek se dostaví až za dlouho.
Jsem obchodník, potřebuji výsledky rychle
Bang! Dostal
jsem ji přímo
do čela! Mám jako šéfa prodejců někoho,
koho nebaví systémový rozvoj
proboha, co s tím???
Dostat z Luboše nějaký výkon bylo skoro
nemožné jak jsem zjistil, to, co bylo
hotovo, pochází
většinou od jeho podřízených.
Je
to manažer, který má věci řídit a nemusí
je nutně dělat
ale kdyby ty věci byly aspoň včas! Ale
nejsou, brzdí další
lidi a
ve výsledku i firmu. Luboš má nezpochybnitelně
zkušenosti, je v týmu oblíben a má autoritu.
Dokonce je často
citován v médiích
takové má jméno! Kdo není schopen přesně
zjistit, co dělá, může si o něm myslet,
že je skvělý.
Ale proč nedodává
výsledky?
Nechce se mu? Nemá motivaci nebo morálku?
Nebo je na špatné pozici? Ale teď co s
ním? Mám
ho vyhodit? To
je snadné,
ale několik měsíců
budu hledat nového člověka a dost dlouho
to potrvá, než ho zaučím A Luboše si najme
konkurence,
samozřejmě A jak to
bude vypadat
mediálně že u nás nevydržel déle jak
tři měsíce?
Ale
kdy z něj mám dostat nějaký výkon, když
ne ve zkušební lhůtě?
A navíc
byla by to i má prohra vždyť já jsem jej
najal Co byste poradili? Co s Lubošem? Vyhodit či nechat? Jak jej
motivovat? Vzali byste na místo svého přímého podřízeného kamaráda?
|
