Hrrr na ně ... a z kopce
rychle dolů!
Byl jsem na škole už skoro deset let a právě jsem dokončoval
doktorát. Přišel klíčový okamžik rozhodnout se co dál. Mohl
jsem se spokojit s poklidnou a jistou akademickou dráhou, ale
měl jsem chuť vyzkoušet si, jak to funguje v praxi. A navíc
... studoval jsem informatiku a během doktorátu jsem se zabýval
vývojem algoritmů použitelných pro správu velkého množství
dokumentů. Věděl jsem moc dobře, že moje zaměření je velmi
perspektivní. Vždyť v dnešním světě bude informací jenom přibývat
a právě naše algoritmy mohou pomoct v záplavě informací jednoduše
vyhledávat. Chvíli to trvalo, ale podařilo se mi přemluvit
mé dva kolegy a dohodli jsme, že opustíme akademický svět a
dáme se do vřavy komerce.
Měli jsme štěstí, přátelé nám přáli, a dokonce nám byli ochotni
půjčit peníze na rozjezd projektu. Jak nás to povzbudilo! Byli
jsme nadšení a zapálení pro věc, ale trvalo nám to dobrého
půl roku než jsme převedli naše algoritmy do prezentovatelného
systému.
Samotný vývoj nebyl úplně bez problému, jsme sice odborníci
na danou problematiku, ale o managementu toho vlastně moc nevíme.
A tak jsme se vlastně i my učili jak vést projekt ... I když
to trvalo déle než jsme předpokládali, povedlo se a my měli
velmi
kvalitní systém pro správu obsahu, který je velmi univerzální
a použitelný pro různé typy dat. Stálo to za to.
Produkt byl vyvinut a my na to byli hrdí. Jedno je ale produkt
vyvinout, ale podstatné je samozřejmě prodej ... Tuto zřejmou
pravdu jsem si na škole nikdy neuvědomoval, a tak mě překvapilo,
kolik úsilí nás stálo získat zákazníka. Podařilo se! Našim
prvním zákazníkem se stala firma zabývající se marketingovými
průzkumy.
Dlouhodobě pracovali s velkým množstvím papírových i elektronických
dokumentů, a právě pro ně byla práce s informacemi to nejpodstatnější.
Získali jsme skvělou reference a první úspěch nám vliv energii
do žil. Během implementace jsme se také naučili další důležité
věci - poznali jsme, že informační infrastruktura našich
zákazníků je většinou složená z různorodých systémů. To znamená
nutnost
uzpůsobení našeho systému pro ten který systém. Zvolili jsme
systémové řešení a rozhodli se pro vývoj příslušných rozhraní,
tak aby bylo nasazení u zákazníka jednodušší. K tomu jsme
potřebovali další tři vývojáře. Měli jsme štěstí, kromě toho,
že to byli
kvalitní vývojáři, výborně zapadli do naší party. Dobré vztahy,
neformálnost a odhodlanost společné věci to byla naše deviza!
Měl jsem radost, že se nám daří a naše firma jde dopředu.
Na našem produktu bylo stále co zlepšovat, a tak jsme pracovali.
Byl jsem sice původně vedoucím vývoje, ale moje pozice
se dost začala měnit. Vzdaloval jsem se od programování a mým
prvotním
úkolem bylo sehnat další zákazníky. I když jsme měli první
velkou referenci, nebylo to úplně snadné a naivně jsem
si
myslel, že
postačí pouze prezentovat to, že náš produkt je kvalitní.
Nebyl jsem zvyklý prohrávat, ale na místě obchodníka se
mi příliš
nedařilo. Neměl jsem zkušenosti ani kontakty a ty jsou
přece v obchodu
to nejpodstatnější. I když atmosféra ve firmě byla velmi
přátelská a plná energie, já jsem začal být postupem času
trošku nervózní
... Dobře jsem si uvědomoval, že je potřeba zajistit příjmy,
abychom mohli platit naše lidi a vyplatit investora. Rozhodl
jsem se proto najít dobrého obchodníka, který se sháněním
zakázek pomůže.
Sehnat dobrého obchodníka, to je umění ... trvalo to několik
týdnu, ale štěstěna si mě oblíbila. Sehnal jsem! A zdálo
se, že byl velmi schopný velmi brzo dokázal sehnat nové
zakázky.
Naše firma dynamicky rostla! Objem zakázek překročil náš
plán ... jenže zakázky se musí také dokončovat. V oblasti
nasazení
u zákazníka jsme nebyli zkušení překvapilo nás, že zákazníci
mají další požadavky, které při podpisu smlouvy nebyly
zmíněny. Samozřejmě, že jsme tu pro zákazníky a chtěli
jsme jim vyhovět
... všechny změny na míru a integrace do jejich systémů
ale stojí drahocenný čas ... Já už jsem na samotný vývoj
neměl
čas věnoval
jsem se především komunikaci s klienty a řízením financí.
Nicméně jsem to byl já, kdo vystupuje za firmu, podepisuje
smlouvy
a hlavně ten, na kterého se obrací zákazníci v případě
problémů. Začali jsme mít problémy s termíny a já jsem
si jasně uvědomoval,
že ve svém vytížení už ani nejsem schopen sledovat stav
našich jednotlivých projektů. Něco je divného ... možná
jsme na
takový stres nebyli z vysoké školy zvyklí, možná nás začalo
být mnoho,
možná začalo být prostředí příliš hektické, možná jsem
neměl dostatečné znalosti nebo zkušenosti s vedením projektů,
možná
jsem prostě jenom nestíhal, ale ... já jsem byl ten zákaznický
hromosvod tak proč se o potenciálních problémech dovídám
vždycky
jako poslední?
Řešením toho, že nestíháme bylo nasnadě najmeme další
lidí. Je nás už třináct ... je to šťastné nebo nešťastné
číslo?
Najít dobré lidi, zaučit je a dostat do systému práce
ve firmě stojí
čas, a to je přesně to, co teď nemáme. A kromě času se
musí novým lidem někdo věnovat. Takže po nějakou dobu
vlastně máme ještě
méně lidí ... když se vývojáři nevěnují tomu, co mají,
vypadnout
z koloběhu ... najednou zjišťuji, že problémy jsou způsobeny
jednoduše tím, že se někde něco neví ... informace neplynou
tak, jak mají. Aaaach - už to není jako když nás bylo
šest ... to
se něco řeklo v kanceláři a bylo. Rozvoj firmy a nutnost
dodávat výsledky hned způsobila, že jsme nestihli zavést
formální pravidla
a kontrolovat způsob, jak vlastně firma pracuje. Jak
jsme všichni ve stresu a nestíháme, ve firmě existuje určitá
anarchie ...
lidé se na mě dívají trochu podezíravě ... to je ten
manager? Dokáže uřídit firmu?
Plynou další měsíce a situace se stává horší ... Máme
sice dost zakázek, ale nestíháme termíny jejich realizace
...
Díky časovému
stresu se během implementace objevují chyby. A jejich
odstraňování stojí čas. Čas!!! Pracujeme přesčas a dokonce
i o víkendech.
Lidé jsou přetažení, nervózní a podráždění. Zpoždění
termínů ale přináší další problém zákazníci nás penalizují
a
platí později. To způsobuje tlak na cash-flow - nemáme
dost peněz,
abychom našim lidem zaplatili včas. Zdá se to jako začarovaný
kruh ... jak z toho ven? Mám na lidi přitvrdit vždyť
to vůbec neodpovídá naší firemní kultuře .... Dostávám
první
výpověď.
Existuje řešení? Co s tím mám teď dělat? Je zjevné, že
jsme trošku přepálili náš rozvoj a absolutně jej nezvládli
...
Ale co teď
tedy s tím?
Co byste nyní dělali na místě manažera firmy?
Kde se staly největší chyby při rozvoji? Kdybyste se mohli
vrátit v čase, co byste
udělali jinak? Jak volná má být kultura ve firmě při rychlé
expanzi? Je třináct lidí počet, kdy již firmu nelze řídit neformálně?
|
