Melouchář
Začínal jsem před osmi lety, stejně jako mí nynější kolegové,
jako programátor mikroprocesorů. Obor se dynamicky vyvíjel a
to mělo vliv také na mě. Postupem času jsem se stal vedoucím
oddělení a tak mám na starost čtrnáct lidí. Vyvíjíme na zakázku
software pro mikroprocesory, které se používají v nejrůznějších
průmyslových aplikacích od nejjednodušších spínacích obvodů
až po monitorování a řízení složitých systémů. Máme dobrou partu,
jsme spolu skoro čtyři roky, a klape nám to alespoň zatím.
V našem oddělení panuje pohodová atmosféra. Tak jako v každém
týmu, jsou i v tom mém nejrůznější typy lidí. Jsem ale hrdý,
že sdílíme poslání, podporujeme se navzájem a pracujeme týmově.
Jako manažera mě nejvíce uspokojuje, že jsem dokázal svoje lidi
nadchnout, najít jim práci, která je baví a kde se cítí plně
realizováni. I když mám všechny své podřízené rád, mým nejlepším
pracovníkem je stejně ale Albert. Přišel do firmy o něco později
než já, ale i když jsme naprosto odlišné typy, padli jsme si
velmi dobře do noty.
lbert je typický programátor. Introvert,
málo toho namluví, ovšem velmi inteligentní a schopný. A občas
i vtipný. Podává stabilně vysoký výkon a dá se na něj spolehnout.
Pro tým je nepostradatelný, udržuje svoje odborné znalosti
na výtečné úrovni a často přichází s návrhy na na překvapivá
řešení.
Za tu dobu jsme se stali přáteli, a i když je Albert spíše
uzavřený, naučil jsem se jak na něj, když něco potřebuji.
Pracovali jsme na velkém projektu pro jednu zahraniční automobilku,
a tak jsem měl dost starostí. Projekt trval už 9 měsíců a my
byli v mírném zpoždění. Nepodařilo se nám technicky řešit některé
věci a zákazník chtěl změny na poslední chvíli, jak už to bývá.
Když jsem jednou procházel okolo Albertova stolu, všiml jsem
si, jak si na monitoru prohlíží nějaké schéma. Byl jsem sice
teď už více manažerem, ale oko bývalého technika jasně rozeznalo,
že schéma zcela jistě nepatří k našemu projektu. To je ale
dobře, říkal jsem si, aspoň někdo má čas sledovat nejnovější
technický
vývoj. Aspoň někdo bude schopen svoje know-how předat dalším
lidem. Když jsem v dalších dnech procházel kanceláří, uviděl
jsem schéma na Albertově monitoru ještě několikrát
S Albertem jsem spolupracoval už dlouho a znal jeho návyky.
Byl to ve všem velmi racionální člověk, pracovní dobu využíval
velmi
efektivně a jen v případě velkého presu zůstával v práci déle.
Teď se to ale trošku změnilo často zůstával v práci poslední.
Začal jsem si o něj dělat starosti i když jsme byli trochu
ve skluzu, nebylo to kritické a nevyžadovalo takové nasazení
- chtěl jsem vědět, co se děje a tak jsem za ním zašel. Albert
mě ale odbyl velmi rychle s tím, že je všechno v naprostém
pořádku. A pokračoval v práci Ne, že by mě odpověď příliš uspokojila,
ale na druhou stranu jsem byl rád, že ho práce baví a tak jsem
ho nechal být.
Albert se ale postupem času začal měnit byla to trochu záhada.
Dříve extrémně výkonný, kreativní a veselý člověk zůstává
v práci do noci, podle evidence příchodů a odchodů chodí do práce
dokonce i o víkendu! V poslední době nestihl několik termínů,
zdá se stále unavenější. Nejhorší na tom ale je, že mi, jen
tak
mezi řečí, několik řeklo kolegů, že je Albert v poslední době
pěkně nevrlý a protivný. A je stále uzavřenější. Co se s ním
děje?
Jako jeho manažer bych se o něj měl postarat. Nastal proto
čas na přátelský rozhovor. Počkal jsem proto, až všichni odejdou
a přišel za Albertem. Bylo na něm vidět, že mou návštěvou není
nijak zvlášť nadšen. Dalo mi dost práce ukázat, že dnes mě
neodbude
jednou větu, ale že by měl přestat koukat do monitoru a věnovat
se mi. Podařilo se! Albert sundal ruce z klávesnice a rozvalil
se do křesla. Začal jsem velmi opatrně: Tak jak to jde Alberte?
Ále, znáš to jsme trošku ve skluzu, odpověděl. Je to ale
dané těmi změnami, co si po nás vyžádali na poslední chvíli.
Vždyť to znáš malá změna zadání, ale velká změna v programu.
Ale myslím, že to máme pod kontrolou. Termín splníme. Hmmm,
pomyslel jsem si. Tak v tom asi nebude problém. Sám Albert
říká, že to stihne. Tak kde je zakopán pes? Pokračoval jsem pomalu
dál Alberte, v poslední době mi připadáš ustaraný, unavený
a taky zůstáváš v práci hodně dlouho. Děje se něco? Můžu
ti
nějak pomoct? Nic zvláštního. zavrtěl Albert hlavou. Dobrá
ale proč jsi tak unavený? Máš osobní problémy? Albert mávl
rukou nechal jsem ho ale podusit, aby viděl, že dneska se mi
jen
tak nevyvlíkne No, víš , pokračoval po chvíli, vzal
jsem ještě jednu zakázku. Potkal jsem mladý kluky, co dělají
počítačový hry. Pro jejich další hru vyvíjí speciální hardwarový
ovladač. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že jim napíšu
pro ten jejich hardware ovládací software. Je to pro mě výzva
a baví
mě to. vychrlil na mě Albert. A když to dělám mimo pracovní
dobu, tak to přece ničemu nevadí, ne?
A je to na světě! Albert má melouch taky tedy proto ty přesčasy,
noci a víkendy v práci! Potřeboval zázemí, know-how a prostor
pro testování A z toho je ta únava, nevrlost a nestíhání
našich termínů Nebyla to sice dobrá zpráva, ale na druhou
stranu zase
žádná tragédie. Jako manažer jsem měl něco podobného čekat
každý potřebuje po určité době změnu. I Albert na to měl
nárok
Chápal jsem jej moc dobře, i mě občas ta rutina přišla nudná.
Potřeboval jsem ale vědět, co to pro mě jako vedoucího a pro
celé oddělení znamená. Proč to vlastně dělá? Je to skutečně
jen změna? Nebo peníze? Už ho to u nás nebaví? Hrozí, že odejde?
Má konflikty se spolupracovníky? Tyto myšlenky se mi honily
hlavou
a snažil jsem se na ně, při rozhovoru s Albertem, dostat odpověď.
Ukázalo se, že vlastně žádný problém není. Albert se jen zapálil
pro jistou věc a chtěl (si) dokázat, že na to má. Byli jsme
skutečně přátelé a já nechtěl, z ničeho nic, začít hrát drsného
šéfa.
Rozloučili jsme se s tím, že to toleruji za předpokladu, že
to nemá žádný vliv na jeho pracovní výkon v naší firmě. Albert
mě
ujistil, že to tak bude. A ten den opět zůstal ve firmě nejdéle
ze všech ... aby stihl odeslat další verzi svého melouchu I přes to, že jsme se dohodli jasně, problémy se začaly stupňovat.
Albert přestal stíhat naše interní termíny a jeho kolegové
za mnou stále častěji přicházeli s otázkou: Co se děje s Albertem?
Všimli si, že kromě našeho projektu dělá ještě něco jiného.
Co
to je? A proč to dělá? Nebylo mi to vůbec příjemné a rozhodně
to nebyl dobrý příklad pro ostatní. Moje velkorysost se mi
vracela jako bumerang. I s úroky. Albert byl ještě bledší a unavenější
než dřív, podrážděný na kolegy Jako nejzkušenější člen týmu
dostával úkoly, které ležely na kritické cestě projektu, a
tak
jeho zpoždění způsobovala zpoždění práce všech ostatních a
v důsledku i celého projektu. Situace byla každým dnem horší.
I
Albert to věděl a cítil tlak ze všech stran dva zpožděné
projekty, kolegové, šéf i žena, která určitě nebyla ráda, že
je pořád v
práci. To všechno má trvat ještě tři měsíce. Pokud nám to nezlomí
vaz daleko dřív ...
Byl večer a na našem oddělení jsme zůstali, jako obvykle, jen
já a Albert.
eděl jsem ve své kanceláři a přemýšlel jak z
toho všeho ven. Jak můžu Albertovi pomoci? Jak ho mám motivovat?
Peníze?
Zajímavější práce? Moje možnosti jsou omezené, jsem stále
jen manager na střední úrovni Nemůžu přece chtít, aby dostal
víc peněz než já a můj nadřízený Nebo ano? Je to ale pořád
můj
nejzkušenější a odborně nejlepší člověk Stále je schopen
podávat špičkový výkon Mám situaci vyhrotit a dát mu na
vybranou
buď a nebo? Co když bude chtít odejít? Konkurence po něm
jen skočí Co s tím mám ale dělat, když se nemůžu spolehnout
na
termíny a když celou tu patálii dobře vidí všichni mí lidé?
A co budu dělat, když se Albert zhroutí? Jak byste se nyní zachoval?Je potřeba Albertovi pomoct projekt
dokončit nebo ukázat, že melouchy jsou ve společnosti nepřípustné?
Měl být melouch Albertovi zakázán dříve? Má být tento zákaz obsažen
v pracovní smlouvě? Monitorujete ve vaší společnosti mimopracovní
aktivity vašich zaměstnanců?
|
