Domácí nebo hosté?
Jsem Vítek a tohle je můj první den ve společnosti. Najali mě
na pozici ředitele právě utvořené divize. Ředitele bez zaměstnanců.
Nejsem na to zvyklý. Pracoval jsem dříve na pozicích ve středním
managementu, stále obklopen lidmi. Ale co, byla to výzva. Tahle
společnost byla na trhu již pár let a poskytovala široké portfolio
vzdělávacích kurzů. Akcionáři ale viděli, že se otvírá nový trh
vzdělávání středního a vyššího managementu a chtěli se o něj
porvat. A proto jsem tu!
Poslání společnosti bylo jasně definované a sdílené všemi akcionáři
chceme pomáhat klientům v rozvoji jejich schopností na míru
dle jejich požadavků, tím že budeme dodávat excelentní know-how.
Dostal jsem slušný rozpočet a kromě toho jsme měli solidní
šanci na získání dotací z ministerstva. A tak jsem se pustil
do práce.
Trvalo mi nějakou dobu, než jsem vyřídil všechny nezbytné byrokratické
procedury okolo založení společnosti, napsal business plán
a nechal jej schválit majiteli. Musel jsem se už začít věnovat
hledání klientů. Zároveň jsem však chtěl získat dotaci z
ministerstva, ke které bylo potřeba napsat detailní projekt a
předložit jej.
To sám nezvládnu, je potřeba outsourcovat. A tak jsem hledal
někoho, kdo udělá všechny studie, dá je dohromady a předloží
jako hotový projekt. Dříve jsem nepracoval v oboru, potřeboval
jsem experta - někoho, kdo se vyzná a jeho jméno má nějakou
váhu.
A tak jsem našel Roberta. Byl expert v oblasti vzdělávání,
ačkoliv velmi mladý, měl již značné praktické zkušenosti.
Zařídil to
pro mě téměř na klíč a já projekt odevzdal. Byl jsem s jeho
prací nadmíru spokojen a navíc se zdálo, že jsme na stejné
notě. Věděl
jsem, že přišel čas tvořit tým, nebál jsem se o svou pozici
a tak jsem mu nabídl místo.
Vítek mi nabídl místo zajímavé. Nikdy jsem nebyl zaměstnán
a teď tohle. Život živnostníka je poměrně stereotypní. Dělat
svou práci dobře, hledat zakázky a tvořit si jméno a tak
pořád dokola z projektu do projektu. Nebylo to špatné, ale
trošku nestálé
a já měl chuť něco systematicky budovat.
áhal jsem, přece
jen to byla ztráta svobody Vítek byl ale schopný spíkr
a motivátor, nabídl dobré podmínky, a tak jsem manažerskou
pozici
nakonec
přijal. Práce mě moc bavila a postupem času jsem měl na
starost kompletní rozvoj divize. Od strategie a marketingu, přes
najímání lidí a nastavení interních pravidel fungování
až
po najímání
dodavatelů a získávání sponzorů.
Udělal jsem dobře, pomyslel jsem si v duchu. Po půl roce
ve společnosti předvedl Robert skvělý výkon a je pro společnost
téměř nepostradatelný. Moje pozice se sice trochu posunula,
jsem
orientovaný více ven na získávání nových klientů, prezentování
společnosti, jednání s akcionáři a dohledem nad veškerými
finančními operacemi ale co Robert se ukázal jako výjimečně
schopný
organizátor, buduje společnost a to je dobře. Je opravdu
dobrý co mě to ale napadá nebudu se přece o svou pozici
bát?!
Robert je spíš introvertní člověk nikoliv ten, který
chce být v čele.
Jedničky se obklopují jedničkami a já takový přece jsem!
Fungujeme opravdu dobře. Vítek je ten motivátor a emocionální
tahoun a já zase ten, který dokáže věci organizovat.
Pracujeme a výsledky se dostavují. Je to pro mě velmi náročné,
ale
baví mě to. Je obtížné sehnat dobré lidi, zvlášť takové,
kteří jsou
ochotni nechat se zaměstnat a mohou přitom sami pracovat
jako lektoři. Ale máme štěstí po tři čtvrtě roce je
nás v divizi
celkem osm. Daří se nám a zakázek je stále více a více.
A tak se naši lektoři stále více starají o komunikaci
s klienty,
sestavují plány kurzů než, aby sami učili. Klienti často
požadují
kombinaci
širokého spektra oborů, a tak jsme nuceni často najímat
externisty.
Cítím, že se něco mění. Společnost roste, máme čím dál
více zakázek a nestíháme. Problémem už není přežít,
teď jde
o to ustát růst.
Naši lidé jsou zavaleni požadavky zákazníků a starají
se čím dál více o design kurzů a nutnou operativu.
Vítku, chci o
tom s tebou mluvit. Vždyť naši lidé jsou profesionální
lektoři, žádní
úředníci. Neztrácíme je náhodou, neplýtváme jejich
odbornými znalostmi? Ale Roberte, buďme rádi za to, jak jsme
úspěšní.
Najmout v tuto chvíli další lidi vyhrazené pouze na
administrativu
by bylo přece extrémně riskantní. Nevíme, jestli zájem
za chvíli nepomine, nové lidi bychom museli zaškolit.
Na to
není v tuto
chvíli vůbec čas! Naše debata pokračovala, ale Vítek
byl o mnoho lepší řečník než já. I když jsem argumentoval,
Vítek mě utnul:
Expandujeme musíme jít dál! Dál, dál, pomyslel
jsem si ale kam vlastně?
Co to toho Roberta popadlo, pomyslel jsem si? Polekal
se snad našeho úspěchu? Je přece zřejmé, že expanze
si vyžaduje
ve
společnosti změnu. Nemůžeme najímat nové lidi, to
by bylo opravdu riskantní.
A tohle je přece téměř náš sen klienti za námi
chodí a my jim děláme a zajišťujeme kurzy na míru.
To, co následovalo mi dalo za pravdu. Rozvoj byl
úchvatný a překonal veškeré naše předchozí odhady
Zakázek
je mnoho a
my nestíháme.
Zájem je teď o úzce specializované mezioborové
kurzy a my nemáme odborníky. Naši lidé jsou naprosto vytížení,
je potřeba
všechno
zvládnout a tak masivně outsourcujeme. Ale ani
to
není tak snadné - kvalitních lektorů je málo a
jsou časově
velmi
vytíženi.
Ve
vzduchu je problém a já chci o tom promluvit s
Robertem. Setkáváme se na poradě naše manažerského týmu. Jsem
si vědom, že s Robertem
často přemýšlíme stejně, snad i proto se hlásí
o
slovo první.
Vítku, takhle to opravdu dál nejde. Zajistit lektory
je čím dál těžší a těžší. Je na čase vychovávat
své vlastní lidi.,
začal jsem. Ale Roberte, odpověděl Vítek, jak
to chceš udělat? Ano, je to náročné, ale nemůžeme
jich
přece držet
tolik. Trvalo
by to dlouho a bylo velmi riskantní. Co když
je nebudeme schopni uživit?! Vítku, copak to nevidíš?!,
přitlačil
jsem. Nejsme
schopni sehnat kvalitní lektory, kvalita klesá
mysleli jsme, že outsourcing bude levnější,
ale vzhledem
k
absolutnímu nedostatku
kvalitních lektorů se cena výrazně zvyšuje.
Ne, ne, ne
Roberte, kolikrát to mám říkat! Nemůžeme mít
lidi na všechno! Víš co je
to outsourcing???, spustil na mě Vítek. I já
se dostávám do
varu, ale stále se snažím argumentovat racionálně:
Copak nevidíš naše lidi? Byli to odborníci a
ty jsi z nich
udělal úředníky!
Neplýtváme náhodou kapacitami? Bude to naše lidi
dál bavit? A nezačneme být na externích lektorech
závislí?
A až jim
přestaneme dávat práci, nezačnou náhodou pracovat
pro naše klienty napřímo?
Pokřikujeme po sobě čím dál víc. Ale čím více
mluvíme nahlas, tím méně se posloucháme. Nebo už ani nechceme
slyšet?
Seděl jsem v kanceláři a přemýšlel o tom, co
se stalo. Proč jsme se vlastně pohádali? Bylo
to poprvé
ale
pořádně. Důvěřuji
a
uznávám Robertovy schopnosti tak proč ta hádka
před našimi podřízenými? Ponořen v myšlenkách,
bezmyšlenkovitě jsem
vzal ze stolu dopis a otevřel ho. Byl adresován
přímo mě. Jedna
velká společnost nám nabídla 12 měsíční kontrakt
na
vzdělávání svých
zaměstnanců v celkovém objemu 2,5 násobku našeho
dosavadního ročního rozpočtu. To je teda bomba!
Máme šanci na stabilizaci
našeho růstu. A já tu sedím a nevím, jak dál?
Jsme na rozcestí a je potřeba se rozhodnout
chceme
vlastní budovat vlastní
lektorský tým nebo rozšíříme outsourcing? Proč
tu vlastně jsme? Chceme
být zprostředkovatelskou firmou nebo přímo poskytovat
know-how? Mám pravdu já nebo Robert? Pro jakou strategii byste se rozhodli na místě Vítka? Zprostředkovávat
služby nebo budovat interní tým? Má se Vítek rozhodnout sám nebo
dojít ke konsensu se svým nejlepším manažerem? Riskovali byste
osobně jeho odchod?
|
