Kukačka v hnízdě

Jakub Nosek (jnosek@atwave.cz)

Firma Dynacar je v branži známá. Zabývá se poskytováním operativního leasingu a dalšího servisu okolo vozového parku středně-velkým firmám. Jejími akcionáři jsou česká investiční skupina, velká zahraniční leasingová společnost a dva největší zákazníci společnosti. Složení akcionářů není sice příliš standardní, ale je jasné, že to s firmou myslí vážně. V současné době firma poskytuje služby převážně svým dvěma největším zákazníkům, střednědobým záměrem je ale poprat se o další kus trhu. Z tohoto důvodu také představenstvo hledá nového ředitele.

A tak jsem stál přede dveřmi a čekal. Postoupil jsem až do posledního kola výběrového řízení na pozici generálního ředitele. Prosím, pojďte dál, usmála se na mě sekretářka. Pánové, přichází poslední kandidát pan Rudolf Kovák, řekla všem. Usmál jsem se a pozdravil. Vylíčil jsem své zkušenosti, zodpověděl několik nepříjemných otázek a popsal svoji vizi budoucího rozvoje firmy. Za tři dny mi zavolali. Konkurs jsem vyhrál. Podepsal jsem manažerskou smlouvu a byl pozván na další zasedání představenstva, abych prezentoval podrobnější plán expanze na další rok. Měl jsem v oboru slušné zkušenosti, dobrý přehled a spoustu kontaktů. Věděl jsem zkrátka, že můj plán je dobrý. Žraloci z představenstva se na mě vrhli, ale obstál jsem. Dali mi zelenou.
Mohl jsem se dát do práce. Nejprve jsem si do firmy přitáhl dva schopné a kvalitní lidi, o kterých jsem věděl, že se na ně mohu spolehnout. Pustili jsme se do podrobné analýzy, zjistili potřeby našich potenciálních zákazníků, vyhodnotili nabídky konkurentů na trhu, jejich slabé a silné stránky. Odvedli jsme za dva měsíce kus dobré práce - vyšlo nám z toho všeho celkem jasně, co bude potřeba zajistit, kolik lidí nabrat a co to všechno bude vlastně stát. Pohyboval jsem se v managementech různých společností už několik let a věděl jsem dobře, že ani skvělé a zcela racionální návrhy nemusí projít, pokud je člověk předem neprojedná se zástupci hlavních akcionářů. A tak, zatímco moji lidé sháněli upřesňující informace a vyhodnocovali další průzkumy trhu, já jsem se pustil do kolečka obíhání klíčových hráčů.

Tak jako je jiný každý člověk, tak mají i akcionáři různé zájmy. Když jsem prezentoval představu našeho postupu se zástupci investiční skupiny, zajímala je nejvíce finanční návratnost, dopad na cash-flow a ošetření rizik, které projekt samozřejmě má. Druhý akcionář, leasingová společnost, měl zase zájem především o potenciální možnost napojení firmy na pobočky v okolních státech. A zástupci největších zákazníků se zajímali především o udržení kvality služeb. Zcela pochopitelné, řekl bych. Každý má přece svoje zájmy Zdálo se, že jsem uspěl. Většina členů představenstva ocenila náš návrh jako rozumný, nikdo ale neopomněl zmínit, že definitivní schválení je v kompetenci představenstva.

Představenstvo se scházelo jednou měsíčně a náš návrh postupu byl hlavním bodem jednání. Byl jsem dobře připravený. Zopakoval jsem naše představy, odpověděl na dotazy a připomínky, které jsem s nimi probral dříve osobně. Návrh byl přijat a já jsem měl otevřenou cestu. Mělo mě ale čekat nemilé překvapení - náhle vystoupil zástupce jednoho z našich zákazníků - Ivan: Rudolfe, považujeme Váš návrh za velmi dobrý a věříme, že jste schopni jej realizovat. Jste ale velmi mladý, a proto bych chtěl nabídnout našeho člověka, se kterým můžete operativně diskutovat postup. Je to Ing. Nezbeda, člověk, který pracuje v naší společnosti již 15 let a věřím, že pro Vás bude přínosem. Byl jsem překvapený. O tom, že bych měl mít rádce nepadlo nikdy ani slovo. Nyní, pokračoval Ivan, bych rád požádal představenstvo, aby misi Ing. Nezbedy ve firmě jak jsme se už dříve domluvili schválilo.

Představenstvo skončilo a já byl trošku zmatený. Jaký člověk? Jaký konzultant? Proč? O co se tu, sakra, hraje? A hlavně jak to, že si to domluvili mezi sebou a mě neřekli ani slovo. Moc jsem to nechápal a zavolal jsem zástupci investiční skupiny, který mi přišel jako nejracionálněji uvažující ze všech. Dobrý den, neruším Vás? zeptal jsem se. Ne, klidně mluvte. Chtěl jsem se zeptat na některé věci z dnešního představenstva především kdo je ten Ing. Nezbeda? Nikdy jsem o něm neslyšel, pokračoval jsem, nikdo mi neřekl, že by měl být v mém týmu. A nechápu ani proč by tam měl být. Představenstvo mi nevěří nebo mě chce hlídat? Nebojte se, tak to není odvětil hlas z telefonu, jde o trochu o politiku. Mají člověka, který má dva roky do důchodu, je ve firmě už dlouho a nic moc nepřináší. Chtěli mu zkrátka najít nějaké teplé, slušně placené místečko, než skutečně odejde do penze. Aha , řekl jsem. Jakou ale má vlastně pozici vůči mě? No, exekutivně vlastně žádnou nicméně, jak jste slyšel, bude informovat představenstvo o průběhu implementace vašeho projektu. Polkl jsem

Budu mít nasazeného hlídače ve vlastním domě! Nezbývalo se než se s tím smířit. I když jsem ředitel a mám zodpovědnost za firmu a skoro osmdesát lidí, budu se muset radit s člověkem, kterého vlastně ani neznám. No nic, je na čase se seznámit. Zavolal jsem mu a domluvil si schůzku. Musím říct zcela upřímně, byl jsem překvapen. Příjemně. Pan Nezbeda měl sice šedesát, ale vypadal jako hodný dědeček z pohádky velmi mírumilovný a zdálo se mi také, že o potřebách firem v oblasti provozu aut něco ví. Bylo jasné, že je to přece jenom stará škola, že toho zažil již mnoho. Bylo cítit, že je tak trochu politikář, ale ujistil mě, že je na mé straně. Dohodli jsme se, že mu u nás ve firmě zařídíme kancelář.

A tak se i stalo. Olda se nastěhoval asi během čtrnácti dnů. My jsme zatím začali pracovat na projektu - hledáním vhodných prostor a náborem lidí. Diskutovali jsme s Oldou vlastně denně a dlouho, na můj vkus až hodně dlouho. Mluvil velmi rozvláčně, chodil často okolo problémů jako kolem horké kaše. Ale copak je slušné skákat někomu staršímu do řeči? A zvlášť, když o tvé práci dává zprávy? Naše debaty byly zpravidla věcné, Olda byl zkušený praktik, ale bylo zjevné, že nemá žádné top-manažerské zkušenosti. Naše názory se proto často lišily.

Měsíc uběhl a opět zasedalo představenstvo. Teď šlo více méně o operativní věci referoval jsem o tom, co jsme všechno za měsíc stihli - nalezení prostor a najmutí nových lidí - o tom, že připravujeme smlouvy s partnery a také, ve spolupráci s reklamní společností, marketinkovou kampaň. Členové představenstva souhlasně kývali hlavami, když se najednou přihlásil o slovo Oldřich. Víte, jsem ve firmě s Rudolfem a myslím si, že by to šlo dělat lépe. Celý koncept expanze se mi zdá příliš razantní a myslím také, že by také mohl být mnohem lépe připravený. Co to má znamenat ?! ptal jsem se sám sebe. To je podpásovka, samozřejmě diskutovali jsme s Oldou a vím, že má na projekt odlišné názory. Ale tohle vystoupení?! To se dá brát skoro jako osobní útok. Lépe připravený? neudržel jsem se. Vždyť jsme jej připravovali skoro čtvrt roku a celou koncepci navíc schválilo představenstvo. Ale pánové, mírnil nás předsedající, rozebereme to v klidu. A tak jsme debatovali. Z Oldy ale konkrétní návrh nevyšel. Představenstvo proto schválilo usnesení, že Oldřich navrhne, ve spolupráci s managementem společnosti, svoji koncepci implementace.

Když jsem se vrátil z kanceláře, hned jsem si Oldřicha zavolal. Oldo? Co to mělo znamenat? Proč jsi vystoupil? Proč jsme to nejprve neprobrali spolu? Podívej Rudolfe, jsi ještě mladý, pokračoval, nechápeš, že funkce není jen o výkonu. Je to taky trochu politika nemůžeš svým postupem ohrozit spoustu lidí, kteří léta poctivě pracovali. Aha, řekl jsem. Tak takhle to tedy je, Olda hraje za své zájmy a zájmy svých kolegů, jejichž hlavním zájmem je udržet se. Dobře Oldo, chápu, mírnil jsem svoje rozčilení. Doufám ale, že svůj koncept budeš konzultovat s námi, dřív než půjde na představenstvo. Nerad bych se dočkal dalších překvapení. Nemusíš se bát, odvětil s úsměvem a odešel.

Čas ubíhal a kdykoli jsem přišel za Oldou, vypadal velmi zaneprázdněn. Bylo cítit odcizení - do našeho vztahu se dostávala, čím dál víc, politika. Chtěl jsem vědět, co Olda připravuje a tak jsem se několikrát zeptal, zda bych mohl do materiálu nahlédnout. Copak nevidíš, že na tom pracuji?, odpověděl mi několikrát nervózně Oldřich. Nechal jsem ho být, ale byl jsem opravdu zvědavý, co z něj nakonec vypadne. Trochu mě zarazilo, když jsem zjistil, že Oldřich je v čilém kontaktu s členy představenstva. Co spolu rozebírají, že o tom nesmím vědět? Chtějí mě odvolat? Chce Olda na moje místo? Opravdu jsem se cítil jako bych měl v domě Velkého bratra. Přišlo další představenstvo, ale já jsem materiál od Oldřicha neměl. Byl to záměr?

Po měsíci jsem znovu prezentoval pokroky v projektu a byl napjatý až přijde na řadu projednávání Oldřichovy koncepce. Konečně došlo i na tento bod a předsedající vyzval Oldřicha, aby se ujal slova. Pracoval jsem na konceptu skutečně celý měsíc velmi usilovně, zahájil svoji řeč Oldřich, hledal příklady strategií podobných projektů na internetu, snažil jsem se poznat jak to dělají jinde Mluvil a mluvil. Ale velmi mlhavě, až jsem to po několika minutách nevydržel: Oldřichu, můžeme tedy vidět nějaký konkrétní dokument, ať se máme o čem bavit ?! Ale Rudolfe, koncept je přece věcí managementu, se mnou máte jen konzultovat, odvětil Oldřich. Oldo, to přece nemyslíš vážně, vždyť ti minulé představenstvo jasně dalo za úkol koncepci vypracovat. Rudolfe, nebudeme přece zacházet do osobní roviny, byl to společný úkol ale kdo jiný má mít plán implementace než management, snažil se z toho všeho vyzout. Myslel jsem, že puknu vzteky, ale předseda představenstva mě zastavil. Jen žádné otevřené konflikty to bylo pravidlo nechceme přece rozhádat akcionáře.

Odcházel jsem silně rozladěný. Bylo zřejmé, že od Oldy se ničeho kloudného nedočkám. Ale což, to bych ještě skousnul. Horší ale bylo, že mě staví do špatného světla, útočí na mě, připravuje mě o čas a celkově komplikuje moji práci. Byl jsem všeho tak plný a myslel si, že nejférovější bude, když si to vyříkáme. Vletěl jsem do Oldřichovy kanceláře a spustil: Oldo, jak jsi to mohl udělat? Celý měsíc za tebou chodím, abych mohl spolupracoval na materiálu, co jsi měl předložit. Celý měsíc mi říkáš, že na tom pracuješ a na představenstvu se ukáže, že vlastně nic nemáš!? A ještě řekneš, že jsem to měl udělat já? Tak takhle se spolu bavit nebudeme!, řekl Oldřich. Odejdi z mé kanceláře!
Vyhodil mě jako malého kluka. Tak kdo tady vlastně šéfuje??? Bylo už pozdě, tak jsem jel raději domů. Bolela mě hlava, ale při pohledu na moji rodinu mi bylo mnohem lépe. Moje žena je mi velkou oporou. Nechci prožívat práci doma ještě jednou a tak s ní normálně pracovní věci doma neprobírám, ale v takovéto situaci Když jsem přišel ráno do práce, začal jsem obvolávat všechny členy představenstva. K mému překvapení jsem ale zjistil, že u nich už Oldřich byl, a že jim toho o mě hodně řekl

Z jakých důvodů Oldřich takto jedná? Jak byste dále postupovali na Rudolfově místě? Jak byste postupovali na místě členů představenstva?

Jakub Nosek vystudoval informatiku na Masarykově univerzitě v Brně a MBA na Nottingham Trent University. Jako manažer, nezávislý konzultant a mentor pracoval pro mnoho společností v České republice i v zahraničí. V současnosti je ředitelem společnosti Atwave Consulting, která poskytuje konzultační a interim management služby v oblastech strategického řízení, rozvoje společností a akvizicí.

Zpět na případové studie