Nahoru rychle a dál?
Konečně. Čekal jsem celých svých čtyřiatřicet let. Stal jsem
se ředitelem. Už žádní otravní vedoucí, kteří mě brzdí a bojí
se, že je předběhnu ve služebním postupu. Původem jsem technik
kreativec. Za těch devět let od ukončení školy jsem prošel
pár pozic, mým úkolem bylo vždy vymýšlet a rozvíjet. Teď mám
ale své vlastní podřízené a musím jejich aktivitu a kreativitu
uřídit.
Inovuj nebo nepřežiješ, řeklo si, spolu s jedním známým
manažerem, také naše představenstvo. Běžná operativa nemá čas
na nové nápady.
A proto jsem tady já! Jmenuji se Karel a stal jsem se ředitelem
nově založené firmy, kterou si naše matka zřídila za účelem
sledování trhu, vymýšlení a testování nových technologií. Všechno
sám nezvládnu
- musím najít inteligentní, zkušené a zapálené lidi. Těch dobrých
je však tak málo, a zvlášť když je omezený rozpočet. Hledal
jsem těžko a dlouho, a tak jsem vsadil na mladé dynamické lidi.
Pro
ně může být práce u nás zajímavá mají perspektivu, mohou
se hodně učit a koneckonců ty peníze nejsou až tak špatné.
Můj první zaměstnanec se jmenoval David. Byl o šest let mladší
než já, měl dobré vzdělání vystudoval stavební a ekonomickou
fakultu pro náš účel ideální kombinace technického a obchodního
myšlení. Měl ale jen velmi malou praxi, pracoval pouze občas
externě na projektech pro různé firmy. Líbilo se mi, že je
aktivní a zajímá o různé věci. Přesně takové lidi potřebuji.
David nastoupil a já jsem pro něj měl hned první projekt. Chtěli
jsme zahájit spolupráci s vývojovými technologickými centry
v Evropě a pro tento účel se zdálo ideální získat dotaci na
spolupráci
z fondů Evropské unie. Chtěli jsme nalézt podobná centra, oslovit
je a nabídnout jim účast na našem projektu. Měl jsem spoustu
další jiné práce, a tak jsem tento projekt nechal zcela na
Davidovi. Myslel jsem, že by to pro něj mohla být výzva. No tohle! Jsem tu pár týdnů a hned mi dá Karel takový úkol.
V to jsem ani nedoufal! Je to fajn, věří v mé schopnosti. Moc
sice o projektech nevím, ale můžu se přitom hodně naučit. Evropská
unie je perspektivní, jednou se mi to může hodit. Dal jsem se
do práce, ale nebylo to úplně jednoduché. Musel jsem najít podobná
centra v zahraničí a oslovit je. To nebyl problém, ale dívali
se na nás trochu s nedůvěrou. Mají z východu strach, cítí konkurenci
a nechtějí si nás pustit k tělu. Nakonec se mi několik partnerů
podařilo přesvědčit a dohodnout se na modelu spolupráce. Další
zpracování projektu bylo méně zábavné. Jen psaní, vyplňování
tabulek, spoustu omezení byrokratickými překážkami a nejasností,
na co všechno můžeme peníze použít. Ke konci mě to už vážně nebavilo,
ale dotáhl jsem to a předložil šéfovi. Davide, řekl Karel,
projekt je sice napsán dobře, nicméně některé věci popisuješ
vágně a v této podobě jsou nerealizovatelné. Jedná se především
o kapitolu o výměně technologií a náhradách za spojené služby.
Musíš to dodělat. Moc mě nepotěšil. Projekt mě ke konci už moc
nebavil, ale co, dodělám, co šéf chce, jen ať to mám z krku.
Chápu, že se změnily podmínky, nepracujeme tady už jen my dva,
ale je nás deset. Přesto by si ale šéf mohl občas udělat čas
a jasně definovat své představy
Projekt je dopsán i podán na ministerstvo. Šéf mě pochválil.
Jsem rád. Co ale vlastně budu dělat dál? Šéf čím dál více nestíhá
a má na nás čím dál méně času. Řekl mi jen, že by po mně chtěl,
abych zajistil monitoring trhu našeho oboru v České republice
i v Evropě. Proč ne - to je vlastně periodický průzkum trhu
a komunikace s dodavateli. To by mě mohlo bavit a navíc to nebude
ta otrocká práce u počítače. Přišel mi mail od Davida. Čím méně času na své lidi mám, tím
více mailů mi chodí. Logicky. Jak nebezpečné . moc dobře si
uvědomuji, co říkal jeden basketbalový trenér: S těma klukama
je potřeba mluvit. Rozumíš? Musíš s nima mluvit! Zvědavě jsem
otevřel Davidův mail - měl mi poslat první verzi průzkum trhu
našeho oboru v České republice identifikaci dodavatelů. David
byl pro mě dobrý pracovník a měl jsem ho rád. Předchozí projekt,
i když s menšími problémy, udělal velmi dobře. Prohlížel jsem
přiložený dokument, ale nedokázal jsem potlačit svoje zklamání.
Dokument byl neúplný, vždyť sám bych z hlavy přidal aspoň další
dvacet firem. Byl také navržen další postup, ale na základě mých
dřívějších zkušeností mi bylo jasné, že je nereálný. Bylo už
pozdě a byl jsem v práci sám. A musel jsem toho ještě tolik udělat.
Dal jsem se do psaní emailové odpovědi.
Do práce jsem přišel trochu
později něž obvykle. Kamarádi totiž měli včera vystoupení své
kapely a tak jsme trochu slavili. V
mailu jsem uviděl odpověď od Karla. A docela mě překvapila.
V mailu bylo napsáno, že identifikace je neúplná, a že navržený
postup je nerealizovatelný. Docela se mě to dotklo. Udělal
jsem
svoji práci, jak nejlépe jsem uměl. Snažil jsem se, jak jsem
jen mohl. Tak proč tak strohý mail?! To na mě skutečně nemá
pár minut, aby mi to řekl osobně? Není spokojený s mojí prací
nakonec
jsem se rozhodl, že půjdu za Karlem. Probereme to osobně a
všechno vyjasníme. Měl jsem ještě jeden důvod, chtěl jsem jet
na školení
o průzkumu trhu a potřeboval jsem dostat povolení.
Nakonec jsme všechno probrali a já pochopil, že v podstatě
není žádný problém. Karel byl dokonce rád, že jsem si školení
našel
a podpořil mě, ať jej určitě absolvuji. Bylo na vynikající
úrovni, se světovými lektory. Dověděl jsem se spoustu nového,
co mě mohlo
pomoci v práci, ale také jsem potkal spoustu zajímavých lidí.
Byli tam zástupci našich dodavatelů i odběratelů, ale také
naši konkurenti. S některými jsem se seznámil a poznal, že jsou
to
příjemní a chytří lidé. Vrátil jsem se zpět a dal se do práce.
Moc mě to bavilo. David u nás byl už skoro pět měsíců, už ani nevím jak se to
stalo, ale domluvili jsme se, že půjdeme na pivo. Věkový rozdíl
byl malý, měli jsme o čem povídat a já si vůbec nepřipadal jako
šéf, který musí mít ve všem pravdu. Této neformální příležitosti
jsem využil také k tomu, abych se zeptal, jak je David spokojen
s prací, co se mu líbí a co méně a co by zlepšil. Byl spokojen,
řekl sice, že peníze nejsou nic moc, ale to teď není rozhodující.
Byl rád, že se může učit nové a perspektivní věci, potkávat lidi,
zkrátka být in Moc se mu líbilo školení, na kterém byl dověděl
se prý tolik nového a poznal spoustu zajímavých lidí. Zmínil
zástupce našich přímých konkurentů jako zajímavé a příjemné lidi.
Dokonce mi nabídl, že mě vezme s sebou na akci, na kterou ho
prý pozvali. Byl jsem z toho trošku nesvůj vždyť nikoho přece
nezvou jen tak, pro nic za nic
Bylo těsně před výplatami a to byl dobrý důvod se s Davidem
osobně sejít a oznámit mu, že jsem mu zvýšil plat. Myslel jsem,
že je
to dobrý nástroj, jak mu dát najevo, že si vážím jeho práce
i zájmu. Byl samozřejmě rád. A hned, aby ukázal, že je ocenění
hoden řekl, že by se chtěl dlouhodobě zabývat monitoringem
našeho
odvětví. Že ho baví kombinovat práci u počítače s komunikací
s živými lidmi v terénu. Proč ne. Původně jsem myslel, že budeme
nakupovat průzkumy zvenku a David bude výsledky zpracovávat,
ne, že bude jezdit po firmách. Ale pokud je to něco, co ho
baví Měl jsem trochu obavy, aby to všechno stihl, zmínil jsem
proto,
že nadále počítám s realizací i administrací prvního projektu,
který pro nás dělal. Slíbil, že v tom není problém, že to hravě
zvládne. Dohodli jsme se na tom, že mi předloží plán postupu,
jak si monitoring trhu představuje.
David v marketingu nikdy nepracoval a měl proto jen malé zkušenosti.
Jediné know-how měl ze školení, kterého se zúčastnil. Předložil
mi fahrplan, nad kterým jsem se zhrozil. Měl jsem sice jen
o šest let zkušeností více, ale bylo mi jasné, že to, co navrhl,
fungovat nebude. Náš obor je trošku odlišný, více inovativní.
Setkali jsme se spolu, věc dlouze a otevřeně diskutovali. Bylo
to pro mě náročné, přesvědčoval mě, že uvedený postup je správný
vždyť tak ho to přece naučili na školení. Neměl jsem při
pomyšlení na lidi z konkurence, se kterými se tak často stýká
sílu říct, že je v této oblasti jen málo zkušený, nemá pravdu,
a že to co navrhl fungovat nebude. Snažil jsem se co nejklidněji
identifikovat nejslabší místa plánu, navrhnout varianty a požádal
jej o předělání celého dokumentu.
Proč to jen Karel dělá? Proč mi brání v rozletu? Vždyť to, co
jsem navrhl je správně a funguje to. Vždyť nám to ukazovali na
školení na příkladu ze Švédska! A jací tam byli odborníci! O
co tady vlastně jde? Bojí se Karel, že bych ho mohl přerůst?
Proč mi nedává příležitost? Proč mě brzdí?
Těsně po obědě jsem vstoupil do našich kanceláří a zdravím ostatní.
David mě nevidí a je ke mně otočen zády. Asi telefonuje s nějakým
kamarádem, baví se o golfu a konverzace je velmi rozverná Jakmile
mě ale vidí, téma i styl hovoru se náhle mění. Pochopil jsem
rychle, že mluví s někým od naší konkurence David je pro mě
důležitý člověk. Nechtěl bych ho ztratit, můžu mu přidat nějaké
peníze, ale to asi není příliš účinná motivace. Je snaživý a
já se ho snažím využívat na práci, která ho baví. Co mám ale
udělat pro to, aby si uvědomil, že skutečně ještě nemá potřebné
zkušenosti a práce, kterou odvádí, není stoprocentně kvalitní
a některé jeho návrhy těžko realizovatelné? Asi nehrozí, že by
z firmy odešel, ale dlouhodobé kamarádství s konkurenty
Co byste udělali k lepší motivaci a udržení Davida ve firmě?
Jakým způsobem byste jej upozornili na malé zkušenosti v oboru?
Co dalšího byste Karlovi poradili?
|
