Projekt management nebo
flexibilita?
Firma TDS (Trading systems development) je na trhu už šest let.
Pro své zákazníky vyvíjí na míru informační systémy pro obchodování
s cennými papíry. Šéf firmy se snaží zákazníkům vyjít maximálně
vstříc, ti ale často požadují další funkce nebo mění zadání v
průběhu projektu. Pro zaměstnance firmy to znamená přepracovávat
již hotové části nebo je dokonce dělat znovu.
Pánové! To bychom museli celé předělat ozval jsem se. Tome,
je to nutné, chtějí to tak a musíme změnit datovou strukturu,
řekl náš šéf Roman. Byl jsem dnes ráno v bance a řekli mi, že
to potřebují napojit na jejich interní systémy a současný stav
jim nevyhovuje. pokračoval. Změnit datovou strukturu ?! Romane,
víš co to znamená ?! Vždyť jsme na těch modulech pracovali skoro
5 měsíců copak je to takový problém? Jak jsi to vlastně dělal?
přešel do protiútoku, myslel jsem, že jsi to udělal přes datový
slovník. Změnit to přece bude snadné. Romane, víš dobře, že
nedělal. Řekl jsi mi, že na to není čas, že se nemám zabývat
akademickými výmysly. Implementace by zabrala aspoň měsíc Chtěl
jsi rychle prototyp, abys ho mohl předvést. Uvědomuješ si ale
vůbec, co znamená změna struktury dat ?! Budeme muset přepsat
úplně všechno. Tomáši, takhle to nejde. zahřměl Roman. Zákazníci
nás přece živí, musíš být flexibilní, to je to, co od nás chtějí!
Do konce projektu zbývají ještě dva měsíce, to je přece dost
času, abychom všechno v klidu stihli.
Jsem ve firmě už asi rok.
Předtím jsem programoval asi čtyři roky pro různé společnosti.
Nic úžasného, ale něco jsem už prošel
a viděl. Do firmy mě přivedl Pavel - kolega, který už ve firmě
pracoval asi dva roky. Dostali velký projekt a tak hledali
nové lidi. Říkal, že firma je malá a vede ji šéf, který je zároveň
i vlastníkem. Zmiňoval, že se občas trošku zmatkuje, protože
si zákazníci vymýšlí, ale šéf je v podstatě hodný člověk s
množstvím
kontaktů a dokáže vždy získat dobré projekty. Proč se nenaučit
něco nového! Navíc mě burza vždycky lákala, byla to pro mě
hra pro velké kluky. Taky jsem chtěl změnit místo, a protože
mi nabídli
velmi dobré podmínky, přijal jsem.
A teď tohle. Změnit datovou
strukturu?! Zahodit pět měsíců práce?! Vždycky když něco kritizujeme,
přijde Roman s tím zakletým slovem.
Flexibilita Je tohle možný? Kdysi dávno nás přece ve škole
učili, že měnit definici dat během projektu je ten největší
hřích a tady se to děje pořád. Byl jsem po poradě dost vytočený,
ale co mi zbývá, musím to předělat. Seděl jsem u počítače a
prohlížel
ty stovky řádků kódu, ale nemohl jsem se nějak soustředit.
Šel jsem se proto raději projít. Na chodbě jsem potkal Pavla
a hned
jsem využil příležitosti: Pavle, co říkáš na dnešní poradu?
Tome, to je těžký. Roman musí vyhovět zákazníkům. Tohle není
prodávání rohlíků, musíš dodat to, co chtějí oni. Já vím,
odpověděl jsem, ale jak má být nám, když musíme dělat věci
znovu a pořád dokola. Proč Roman někdy neodmítne? Vždyť takhle
plýtváme
především jeho peníze. Rád vymýšlím a dělám nové věci, ale
když se musím vracet a opravovat již hotové věci, je to pro mě
hrozné.
To se přece nedá dlouho vydržet. Pavel je starší a něco už
zažil, snažil se mě uklidnit. Takový je svět. Roman je skvělý
odborník,
ale trochu zmatkař. Neumí projekt naplánovat od začátku až
do konce, ani neumí donutit zákazníky, aby na začátku specifikovali
svou představu. Neboj, jsi ještě mladý, ale zvykneš si Pavle
, napadlo mě, ty máš přece velké zkušenosti v řízení
projektu,
proč ho tedy neřídíš? Roman je skvělý obchodník a prezentátor,
ale Tome, přerušil mě Pavel, firma je Romanova a tak
ji musí řídit, jinak by to nešlo. Je v tom hrdost Ale už toho
nechme, stejně to nemůžeme změnit, pojďme raději dělat něco
konstruktivního.
Pavlův postoj mi byl jasný. Měl dobrou pozici a skvělý plat
a nechtěl o něj přijít. Tak proč by si dělal problémy.
Naše firma
je malá, se sekretářkou je nás vlastně jen osm. Šéf je machr,
je mu asi padesát a dělá v oblasti cenných papírů skoro
od začátku, přes deset let. Prošel několik bank a brokerů,
ví o obchodování téměř všechno. Když mě přijímal, udělal mi prezentaci
o své představě informačního systému. Bylo to impozantní, vyzařovala
z něj jistota a znalost oboru. Dokážu si představit, jak skvěle
se musí cítit zákazníci, když s nimi jedná! Když jsem, asi
před
rokem, přišel do firmy, hned jsem naskočil do projektů. Postupem
času mi ale některé věci začaly být divné. Náš šéf sice skvěle
rozumí oboru, ale není to člověk z IT. Vystudoval ekonomii
ještě v době totality, za dobu, co má firmu, samozřejmě získal
spoustu
zkušeností, ale o technologiích, návrhu systémů a bohužel ani
řízení projektu toho moc neví Pod heslem flexibility velmi
často předěláváme věci jen proto, že to zákazník chce jinak
nebo proto, že Roman na něco na začátku nemyslel
Moji kolegové
jsou velmi dobří. Pavel, můj kamarád, je padesátník v nejlepších
letech. Velice komunikativní a lidský. Pracoval
na velkých projektech jako project manager, měl pod sebou mnoho
lidí (např. při implementaci jednoho IS v jednom z mobilních
operátorů). Ten člověk určitě umí vést projekt, ale u nás má
na starost programování reportů a sestav. Další kolega - Viktor
- zase pracoval několik let pro jednoho velkého systémového
integrátora, napsal dokonce knížku o programování na webu a v
jednom časopise
mu vychází seriál o programování na pokračování. U nás se ale
převážně stará o databáze a programování v nich. Pak tady máme
ještě mladého, Luboše. Je šikovný, nadšený, ale trochu tvrdohlavý.
Ale když se do práce zakousne, udělá ji. Má dobré nápady, jak
něco vylepšit a zrychlit, ale často se dostává do konfliktů
se šéfem. Náš zkušený rutinér těsně před důchodem Richard
se
stará o chod celého systému a instalace u zákazníka a Radim,
, který má na starost dokumentaci. Ti lidi jsou moc fajn a
přijali mě mezi sebe, ale překvapilo mě, že toho spolu moc nenamluvíme.
Teda aspoň ne o práci, jako bychom ani nebyli tým. Svoje představy
si zpravidla řekneme na poradě, ale tam bývá docela těžké vyjádřit
svůj názor, protože šéf je velmi charismatický a dominantní
mám pocit, že ostatní se trošku rezignovali - proč by měli
chodit do konfliktů, když mají dobrý plat a šéf nějaký projekt
vždycky
sežene.
Předělal jsem svoji část projektu tak, jak šéf chtěl.
Nebyla to sice moc kreativní práce, ale zákazník byl velmi
spokojený a ocenil to, že jsme byli schopni reagovat tak rychle.
Šéf mě
dokonce pochválil, takhle si prý představuje flexibilní přístup.
Myslel jsem si svoje, ale byl jsem rád, že se atmosféra zase
uklidnila. Čas plynul dál a dodělával jsem rozhraní pro front-office.
Viktor se staral o převody dat z interních systémů banky, Pavel
dostal za úkol dělat souhrnné reporty pro klienty banky a pro
management. Radim pokračoval v psaní desítek stránek dokumentace
a všechno vypadalo na dobrý a pohodový konec projektu. Do odevzdání
a spuštění testovacího provozu podle plánu chyběl měsíc a na
pondělí měl šéf domluvenou jednu z posledních schůzek, tentokrát
s reálnými uživateli našeho systému pracovníky na pobočkách.
Celé pondělí proto strávil v bance. Jakmile jsme v úterý ráno
přišli do práce, hned nám oznámil, že uděláme poradu.
Pánové,
včera jsem byl celý den v bance. Mluvil jsem s lidmi, kteří
budou s našim systémem pracovat a přináším špatnou zprávu.
Řekli mi, že tak, jak jsme rozhraní udělali, jim to vůbec nevyhovuje.
Všichni jsme oněměli v úžasu. Byl tam s námi vedoucí projektu
a ten jejich požadavek na předělání podpořil. Bohužel to neznamená
jen změnit rozhraní, týká se to i skriptů v databázi a reportů.
Jak nevyhovuje ?! ozval jsem se. Řekli mi, že potřebují
jiné pohledy, jiná data a lepší analýzy musíme to předělat.
Počítají
ale stále s tím, že to za tři týdny rozjedou řekl s obavami
šéf. Cože ??? Tři týdny ? neudržel jsem se. Jak to můžeme
stihnout? Vždyť jsou to stovky obrazovek! dal jsem najevo
svoje rozčilení. Musíme to stihnout, termín máme ve smlouvě.
Přišli
bychom o podstatnou část peněz a už vůbec nemluvím o tom, že
bychom nedostali další projekt odvětil šéf. Romane, jak
je možné, že si pořád takhle vymýšlí? Projekt přece trvá už skoro
tři čtvrtě roku? A pořád něco předěláváme. Copak nebylo jasně
domluveno, co má být výsledkem naší práce? snažil jsem se
argumentovat
podrážděně. Tomáši, náš zákazník, náš pán. Smlouvy jsou vždycky
přece jen rámcové. Musíme jít zákazníkům na ruku, musí být
spokojení, abychom dostali další zakázku. Chápeš to? Jsi mladý
a málo jsi
toho zažil. Takhle se dělají projekty. Hlavní je být flexibilní!
obořil se na mě šéf. Jsem sice mladý, ale už něco prošel.
Jsem flexibilní, ale tomuto opravdu neříkám dobrý projektový
management!
Je to hrozně moc práce a za tři týdny to nemůžeme stihnout!
vychrlil jsem. Musíme to stihnout. Pokud to nestihneme, nebude
další práce ani pro nás ani pro tebe. Konec řečí a pojďme do
práce!, rázně ukončil poradu šéf a odešel.
Byl jsem jako opařený.
Ale viděl jsem, že nejsem jediný. I na ostatních byly vidět
smíšené pocity. Takhle to dál už nepůjde.
Co byste udělali na místě Tomáše? Co byste poradili Romanovi?
Změnili byste něco na práci ve firmě? Jak byste to prosadili?
|
